Tyhle pohádky jsou sice kočičí, ale rozhodně ne pro kočku
Zuzana Pospíšilová už má na svém kontě mnoho dětských knih. Kromě Chechtavých pohádek i Psí pohádky, na jejichž motivy vznikly také Kočičí pohádky. Pokud tedy patříte mezi milovníky koček, jsou pro vás tyto pohádky jako dělané.
V jedné z pohádek se děti dostanou do pohádkové říše, kde na zámku s princeznou žijí kočičky Lotynka a Amálka. Jejich princezna je zakletá a král se pro zvrácení její kletby snaží udělat cokoliv. Když se tedy dozví, že kouzlo pomine ve chvíli, kdy rozkvetou kočičky, začne po zámku běhat s kropicí konví a snaží se Lotynku a Amálku zalévat. Nakonec se samozřejmě dozví, že se jedná jen o slovní hříčku a přestane dotyčné kočky trápit. Princezna se nakonec svého trápení zbaví. Konec pohádky říká, že kočičky na jaře kvetou proto, aby se případně každý, koho trápí nějaká zlá kletba, mohl této smůly zbavit.
V dalších pohádkách se dozvíte, jak vznikla nejslavnější kočičí kapela, proč se kočka jmenuje Kalamita, z jakého důvodu se kočka jménem Azrael stane masérem anebo jak se dvěma kočkám podařilo vyměnit si role v kouzelnickém představení.
S touhle vesele ilustrovanou knížkou si užijete hodně kočičin.
Příběhy v Kočičích pohádkách jsou osobité a mají krásné ilustrace Michala Sušiny, který s autorkou spolupracoval již na několika předchozích knihách. Každá jednotlivá pohádka začíná vždy představením koček, které se ve vyprávění objevují. Čtenář se dozví jejich jméno, kdy slaví svátek podle kočičího kalendáře a k jakému plemenu patří. Jednotlivá vyprávění na sebe nenavazují, takže můžete pohádky klidně číst na přeskáčku.
Oceňuji fakt, že si autorka dala práci s tím, že vytvořila pro jednotlivá vyprávění jedinečnou kočku. Každá z nich je jiná a přeci mají jedno společné, touží po šťastném životě, což ve většině případů znamená najít si hodného člověka, který ji bude hýčkat.
Kočičí pohádky jsou tak akorát dlouhé pro večerní čtení. Jsou zábavné a milé a děti se u nich zajisté pobaví. Navíc pokud máte začínajícího čtenáře, který si chce číst sám, jsou písmenka v knize dostatečně velká, aby to zvládl. Knihu doporučuji všem, co si oblíbili psaní Zuzany Pospíšilové, protože tato autorka neztrácí dech a její vyprávění je stále stejně dobré jako na začátku. A pokud patříte mezi ty, co ještě tuto spisovatelku neobjevili, pusťte se do čtení, stojí to za to.
Recenze vyšla na Vaseliteratura.cz
