Týden mezi indiány
Jak se vlastně hraje na indiány? Víte, jak indiáni žijí, kde bydlí a co všechno umějí? Připojte se k Terezce a Vojtovi a staňte se na týden indiány stejně jako oni. Bude to týden dobrodružný a pestrý jako indiánská čelenka. Napínavý i poučný letní příběh od oblíbené autorky je určen začínajícím čtenářům.
Jako indiáni
„Mohli byste toho už nechat?“ zlobila se maminka. „Bolí mě hlava a vy tady hulákáte jako indiáni!“ Vojta se zarazil. Před chvílí se s Terezkou o něčem dohadoval, ale nejspíš to vůbec nebylo 
důležité. Maminka mu vnukla nápad. Mrkl na sestru a pak navrhl: „To je ono, budeme si hrát na indiány!“ Pak se šibalsky podíval na maminku a dodal: „Díky, mami!“ Maminka se snažila přemáhat úsměv. Neprotestovala, jen jim připomněla, že ji bolí hlava a že by si měli jít hrát raději ven. „A jak se hraje na indiány?“ chtěla vědět Terezka. Vojta to nevěděl, a tak svou otázku zopakovala mamince. „Nevím. Zeptejte se táty,“ odbyla je maminka a namočila si kapesník do studené vody. Potřebovala chladivý obklad.
Děti v tu chvíli vypadaly jako vrabčáci, do kterých někdo střelil prakem. Utekly za tatínkem do ložnice. Měl tam pracovní kout s počítačem. Potřeboval dokončit něco důležitého do práce. „Tati, co dělají indiáni?“ zeptal se Vojta. „Cože?“ nechápal tatínek. Chvíli mu trvalo, než se od pracovních problémů přenesl do her svých dětí. „Máma říkala, že si máme hrát na indiány, a my nevíme jak,“ objasnil co nejstručněji Vojta. „Na indiány? Opravdu?“ divil se tatínek. „Mamka říkala, že hulákáme jako indiáni. Ale my jsme si na indiány ještě nikdy nehráli, tak to chceme zkusit,“ uvedla to na pravou míru Terezka. Tatínek se beze slova zvedl ze židle a šel se podívat do obýváku. Maminka seděla v křesle s obkladem na hlavě. Bylo mu jasné, že teď by si děti na indiány hrát neměly.
Zavřel dveře do obývacího pokoje, aby maminku nerušili. Udělal rozmáchlé gesto pravou rukou. Tím dětem naznačil, že ho mají následovat. Vrátil se ke svému počítači. Posadil se a na klávesnici něco vyťukal. Vojta s Terezkou se mu dívali přes rameno a přitom se usmívali. Věděli, že táta určitě něco vymyslí.
