„Své pohádky testuji na svých dětech“

V dnešním rozhovoru se přeneseme do světa pohádek, konkrétně do lesa Bambručáku, který obývá jedna bytůstka libující si v nepořádku… Vyzpovídali jsme totiž autorku pohádkových knížek Sandru Dražilovou Zlámalovou, která se s námi podělila o několik zajímavostí ze své nejnovější knížky Čarodějnice Bordelína a také nám prozradila, na jakou novinku z její tvorby se můžeme v dohledné době těšit.

Jak jste přišla na nápad napsat příběh o malé čarodějnici Bordelíně?

Vlastně mě to napadlo úplně náhodou. Do své první knížky Kulíškovy neposedné příhody jsem jako epizodní postavu dala právě čarodějnici Bordelínu. A již při dopisování první knížky mě napadlo rozvést příběh právě oné výše zmíněné čarodějnice Bordelíny. Navíc mám tři děti, které mají v pokojíčku neustále nepořádek – už dlouho jim říkám: „Vám tady ale vládne zase Bordelína“.

Mají některé postavy z knihy předobraz ve vašich blízkých, třeba ve vašich třech dětech?

Ano, mají. Postava chlapečka s měděnými vlásky a jménem Vojtíšek. Je to opravdu můj syn, moc si přál být také v pohádce, tak jsem mu přání splnila. Dokonce paní ilustrátorka Marie Koželuhová nakreslila Vojtíška do knížky podle skutečné fotky.

Líbí se mi, že kniha nese ponaučení pro děti, totiž že dělat nepořádek se nevyplácí. Máte ráda knihy se skrytým poselstvím?

Baví mě právě, když mi knížka neřekne vše hned napoprvé. Proto jsem celkem cíleně dala do Bordelíny symboly, motivy a skryté významy. Aby děti měly chuť se ke knížce vrátit ne jednou, ale víckrát a pokaždé je překvapilo něco nového. Například taková Bordelína, dokud škodila a byla zlomyslná, tak se její domov nazýval „fialová naruby postavená chatrč“, ale od okamžiku, kdy se začne obracet k lepšímu, má možnost i čtenář si toho všimnout právě u označení jejího domečku „fialová chaloupka naruby“.

Děj knihy se odehrává v lese Bambručáku. Má toto místo nějakou reálnou předlohu?

Les Bambručák skutečně existuje, stejně jako ostatní místa uvedená v knížce. Je to les přímo pod horami v obci Bílý Potok v Jizerských horách. Jméno vesnice jsem si v pohádce upravila přesmyčkami podle sebe na Kotobílky. Děj se odehrává i v okolí Černých vodopádů, Pytláckých kamenů či rybníku Netíku.

Jak vaši tvorbu hodnotí vaši nejbližší, podporují vás v psaní?

Manžel je jeden z prvních, který pohádku vždy slyší. Když si nejsem něčím jistá, jak to zní, tak mu to čtu nahlas. Pak mi pomáhá vybrat, co zní lépe. Kvůli svým rodičům používám na knížkách i své jméno za svobodna. Moje děti milují, když jim vymyslím novou pohádku. Na nich si vždy otestuji, zda se mi povedla, či nikoli. Když je pohádka zajímavá, tak sedí, poslouchají, ani nedutají. Kdežto když se mi nepovede, tak je baví asi dvě minuty a konec. Proto tvrdím, že své pohádky testuji na svých dětech (smích).

Kniha obsahuje několik veselých rýmovaček. Neláká vás psát třeba poezii pro děti?

Říkadla a básničky zatím vymýšlím jen pro své děti, ještě jsem nenašla odvahu je sepsat. Ale co není, může být. Je fakt, že vymýšlení čarodějnických zaklínadel mě bavilo a teď to baví hlavně děti – zaklínadla používat, samozřejmě upravená typu „šmudli-kudli-brumda-fííí, ať se mi čaj uvaří“ atd.

Zaujala mě „nepsaná čarodějnická pravidla“, poodkrývající nám smrtelníkům život čarodějů a čarodějnic. Máte v rukávu více takových pravidel?

Přesně tak měla i působit. Čtenáři lehce poodkryjí život čarodějnic. Nepsaných čarodějnických pravidel mám více, ale ty si prozatím nechám ještě pro sebe. Však ona se budou hodit. Strašně se mi líbilo dát do příběhu právě ta pravidla – trošku jimi zbrzdit děj příběhu, a přitom dát možnost čtenáři podívat se tzv. za oponu.

Můžeme se případně těšit na pokračování příběhů o čarodějnici Bordelíně?

O čarodějnici Bordelíně už asi ne, ale o kouzelnici Bordelíně ano. V knížce jsem odlišila čarodějnici od kouzelnice, takže příště, až budu psát o Bordelíně, tak už to bude o kouzelnici. Ale protože mám ráda provázanost příběhů, tak se Bordelína jako malá epizodní postava zase objeví v další knížce, jež vyjde opět u nakladatelství Grada zn. Bambook Kulíšek a Bobísek na cestě po Česku.

Děkuji vám za rozhovor. A přeji hodně inspirace pro psaní dalších pohádkových knížek, které vykouzlí úsměv na tváři nejen vašim třem synům, ale i ostatním dětem.

Rozhovor vyšel na vasesouteze.cz