Smíchula čaruje
Je to smíšek k pohledání, létá v kouzelném ořezávátku s kličkou a všechny zdraví nachichi. Řeč je o střapatém kouzelníčkovi Smíchulovi. Každé jeho kouzlo vydá na jednu pohádku a každá taková pohádka vyřeší jeden zapeklitý problém.
Kouzelníků jsou plné knížky, ale žádný vám nevyčaruje tolik dobré nálady jako Smíchula! Smíchula je malý kouzelníček, ale jeho kouzla mají velkou moc. Kam tenhle střapatý smíšek přiletí, tam je veselo. Všichni ho mají rádi. A jak by taky ne, vždyť Smíchula umí svým čarováním vyřešit každý problém. Pomohl větru spravit flétnu, vyléčil nemocnou Terezku, naučil létat dědu Zoufalíka a určitě pobaví všechny milovníky pohádek.
Půvabnou a veselou knížku oblíbené autorky Lenky Rožnovské doprovázejí přitažlivé ilustrace Báry Buchalové.
„Nachichi, Alenko, co děláš?“ zeptal se Smíchula malé Alenky, když vyskočil ze svého létajícího obydlí.
„Nachichi, Smíchulo,“ odpověděla mu Alenka smíchulovským pozdravem. „Teď mě neruš, jinak se mi bábovka nepovede.“
Smíchula pozoroval Alenku, jak plní malý kyblíček pískem. Potom ho rychle převrátila, lopatkou na něj bouchala a říkala říkanku: „Nejkrásnější v naší zemi, bábovičko, poveď se mi. Jestli se mi nepovedeš, zbyde z tebe prach a veteš.“
Smíchulovi zajiskřilo v očích. „Ty ses dala na kouzlení? Chacha, to jsem rád, že taky umíš čarovat.“
Alenka odložila lopatku a pak opatrně povytáhla kyblíček. Hezky pomalu, pomaloučku. Nejprve se zdálo, že se jí bábovička z písku povedla. Ale když kyblíček odklopila celý, měla místo krásné bábovky
jen hromádku písku. Alenka nepovedené dílo zlostně rozšlapala.
„Alenko, nech toho, nedurdi se,“ chlácholil ji Smíchula, „některá zaříkávání prostě nefungují, to se stává.“
„Tak teď kouzli ty, když jsi tak chytrý!“ odsekla Alenka a podala Smíchulovi lopatku.
Smíchula nabral písek, přesypal ho do kyblíku, pak ale zamítavě zakroutil hlavou. „Hm, tak už vím, proč se ti kouzlo nezdařilo. Písek je moc paličatý.“
„Cože je?“ podivila se Alenka.
„Paličatý,“ zopakoval kouzelníček Smíchula. „Na paličatý písek žádná zaříkávání platit nebudou. Ledaže bych ho překouzlil.“
„Překouzli ho, prosím,“ zaprosila Alenka.
Kouzelníček přikývl. Vzal za kličku svého ořezávátka, točil s ní a zpíval překouzlovací písničku: „Písková zrníčka neprohloupí, v kouzelné strouhátko hbitě vstoupí, chachacha, chichichi a je to, tisíce zrníček semleto.“
Panečku, to byla lákavá písnička, platila i na paličatý písek. Zrníčko po zrníčku vstupovalo do dírky Smíchulova ořezávátka. A hop, hop, hop. Místo pískových zrníček ze strouhátka vyskakují malé kuličky s ručičkama a nožičkama.
Pěje-li Smíchula vysokým hláskem, kuličky jsou bílé, žluté, růžové a červené. Zpívá-li kouzelníček hlubokým hlasem, kuličky mají barvu modrou, zelenou, hnědou a černou.
Hotovo. I z posledního pískového zrníčka je barevná kulička. Smíchula významně mrkl na Alenku. „Teď se koukej, jak se dělá bábovička.“ Popadl lopatku a přikázal: „Kulaťáci, nástup!“ Kuličky poslušně napochodovaly na lopatku a nechaly se vsypat do kyblíčku. Když byl kyblík plný, Smíchula ho obrátil dnem vzhůru, lopatkou na něj poklepal.
„Hodné jsou pískové kuličky, chytí se za svoje ručičky.
Hahaha hahiho, aby se dílo zdařilo.“
Bim. Kouzelníček odklopil kyblíček a pod ním se schovávala nádherná bábovička. Byla barevná a vůbec se nesypala, protože se kuličky pevně držely za malinkaté ručičky.
Alenka se taky dala do díla. Celé pískoviště bylo okamžitě plné různobarevných bábovek.
Holčička byla tak zabraná do svého tvoření, že si ani nevšimla, že Smíchula vlezl do svého kouzelného ořezávátka a odletěl o pohádku dál.
