Škola jednorožců – Hlavní role
Chystá se školní představení! Viky sní o tom, že se stane slavnou herečkou a zahraje si Šípkovou Růženku. Jenomže Safíra touží po tom samém. A hlavní role je jen jedna. Viky se musí rozhodnout, co je pro ni důležitější. Splní si svůj velký sen, nebo pomůže nejlepší kamarádce stát se hvězdou a sama se spokojí s vedlejší rolí?
Pospěš si, Viky, ať nepřijdeme pozdě na shromáždění!“ popoháněla kamarádku Safíra.
Viky chňapla poslední sousto slaďoučké trávy a rozeběhla se přes Měsíční luka, aby dohonila Safíru, Bouřliváka a Troye, svoje tři nejlepší kamarády. Připojili se k ostatním spolužákům ze Školy jednorožců, kteří mířili na pole Setkání. Vzrušeně si povídali jeden přes druhého.
„Zajímalo by mě, čeho se to oznámení bude týkat,“ nemohl se dočkat Bouřlivák, hodně vysoký jednorožec s tmavou hřívou i ocasem.
„Doufám, že to bude něco vzrušujícího!“ dychtivě řekla Viky. Vedle Bouřliváka se zdála malinká, dosahovala mu sotva po plece. Safíra se usmála a šťouchla do Viky.
„Ty se bez vzrušení neobejdeš, viď?“
„To si piš!“ souhlasila Viky a pohodila hřívou.
„Třeba bude tenhle měsíc další závod v létání,“ dělal si naděje Troy. Byl to atletický a pohledný jednorožec, který miloval všechny sporty, ale létání ze všeho nejvíc.
„Mohla by se konat soutěž v magii,“ napadlo Bouřliváka. „To by byla zábava!“
Viky vyrazila kupředu. „Tak to pojďme zjistit!“
Učitelé stáli podél jedné strany pole Setkání a dohlíželi na to, aby všichni stáli tiše a nevyrušovali.
Když se Viky připojila k ostatním prvňáčkům, zazněl zvuk rohu a tři vysocí elfové, kteří pomáhali ve škole, napochodovali na pole. Hlavní elf zatroubil na bílou mušli. Za ním kráčeli další dva elfové a úplně vzadu Trojrožec – ředitel školy, velice moudrý jednorožec, kterému roh zářil třemi barvami: zlatou, stříbrnou a bronzovou. Jakmile vstoupil na pódium, rozhostilo se naprosté ticho.
„Přeji vám všem dobré ráno,“ pozdravil Trojrožec. „Jak už víte, dnes mám pro vás důležité oznámení.“
Viky a Safíra na sebe nadšeně mrkly.
„Spolu s vašimi učiteli jsme se rozhodli, že nazkoušíme školní představení,“ řekl Trojrožec.
Mezi shromážděnými jednorožci to vzrušeně zašumělo.
„Představení!“ zašeptala natěšeně Viky. Milovala divadlo.
„Super!“ vydechla Safíra.
Trojrožec zvedl svůj roh a všichni okamžitě zmlkli. „Bude to Šípková Růženka a uvedeme ji poslední školní den, až si pro vás přijedou vaši rodiče. Naše učitelka zpěvu Fern se nabídla, že představení zorganizuje. A Tor, náš učitel proměn, bude mít na starosti veškeré zákulisí – kostýmy a scénu. Každý z vás se může zúčastnit konkurzu a hrát ve hře nebo pomáhat Torovi jako dobrovolník v zákulisí. Fern, mohla byste přijít sem za mnou a vysvětlit studentům, jak bude probíhat konkurz?“
Fern, baculatá grošovaná klisna s bronzovým rohem, vystoupila z řady učitelů a šla na pódium. Vypadala velice srdečně. Kolem krku nosila purpurovou šálu.
„Každý, kdo by chtěl hrát v našem představení, se musí zúčastnit konkurzu,“ vysvětlila. „Zapsat se můžete u stromu Vyprávění. Tam bude od dnešní dopolední přestávky připevněný list papíru. Na něm najdete seznam všech rolí v Šípkové Růžence. Stačí, když se dotknete svým rohem jména postavy, kterou byste chtěli hrát. Strom Vyprávění vám sdělí čas konkurzu a zadá text, který se máte naučit. Kromě hraní budete muset také zpívat.“
Trojrožec postoupil dopředu vedle Fern. „Přeju vám hodně štěstí při konkurzu. A teď k méně vzrušujícím zprávám. Kroužek nazírání do růženínu musel být dnes po obědě zrušen kvůli přílivu. Také poryvy větru ve Větrném průsmyku jsou příliš silné, takže neriskujte a nikdo tam raději nechoďte trénovat na závody…“
Trojrožec četl další zprávy, ale Viky ho už nevnímala. Celou její mysl zaměstnávalo školní představení. Toužila získat roli Šípkové Růženky. Zavřela oči a snila o překvapeném obecenstvu, které nadšeně naslouchá jejímu zpěvu. Představila si sama sebe, jak se na konci představení uklání a všichni ji obdivují, že byla ta nejlepší Šípková Růženka, jakou kdy viděli. Zrovna si šťastně povzdechla, když najednou ucítila, jak ji někdo šťouchá rohem do krku. Vyskočila a zamrkala.
Troy se na ni zašklebil. „Budíček, vstávej, Viky! Tady spát nemůžeš!“
Viky si uvědomila, že všichni ostatní jednorožci už odešli. Shromáždění skončilo, ale ona si toho vůbec nevšimla!
„Přemýšlela jsem o divadle.“ Její tmavé oči zářily. „Není to úžasné?“
„Nechápu, proč je kolem toho takový povyk,“ divil se Troy. „Kdo chce hrát v nějaké hloupé hře? Podle mě by bylo mnohem víc vzrušující, kdyby Trojrožec oznámil závod v létání.“
„Ty chceš pořád jen závodit,“ kroutila hlavou Viky.
„Protože je to zábava!“ řekl Troy.
„Divadlo je mnohem lepší!“ prohlásila Viky.
