Rybářské pohádky
Zuzana Pospíšilová patří mezi naše oblíbené spisovatelky dětské literatury. Nikdy nás nezklamala, proto po její tvorbě saháme velmi často. Její pohádkové příběhy vychází převážně v nakladatelství Grada pod značkou Bambook. Nedávno jste si mohli u nás na projektu přečíst recenzi na celistvé vyprávění o dětech na letním táboře s názvem Týden mezi indiány. Dnes vám přinášíme sbírku samostatných nenavazujících pohádek, které ovšem spojuje jedno téma. Rybářské pohádky jsou doplněné o ilustrace od Michala Sušiny, který svými mnohdy velmi vtipnými obrázky skvěle doprovází text.
Rybářské pohádky obsahují dvacet krátkých vyprávění o rybaření, rybářích, rybách, vodnících, ale i jiných skutečných či nadpřirozených bytostech. Rybaření totiž není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Pro některé tato činnost dokonce představuje nudu. Po přečtení zjistíte, že u vody můžete zažít mnoho dobrodružství a že tomuto koníčku se věnují dokonce i princezny.
Když se před rybářem objevil král s princeznou, byl překvapený. Troch se polekal, ale král ho hned uklidnil: „Nebojte se. Jedeme náhodou kolem a Jindřiška ještě nikdy neviděla rybáře.“
Rybář vstal ze svého křesílka a hluboce se uklonil.
„Co to umí?“ zeptala se princezna a začala okamžitě ohmatávat rybářský prut.
„Na prut chytám ryby,“ odpověděl rybář. Pak princezně začal postupně vysvětlovat, jak se co dělá. Jindřiška ho pozorně poslouchala, sem tam se na něco zeptala, a když uviděla, jak rybář jednu rybu ulovil přímo před jejíma očima, byla vyloženě nadšená.
„Já ten prut chci!“ prohlásila (str. 58)
Jednotlivé příběhy mají dynamiku, vtip a jak už tomu v pohádkách bývá, také určité kouzlo. Děti se díky knížce nejen pobaví, ale i poučí. Zjistí například, proč má sumec vousy a další vodní poznatky, ale zejména se naučí, že být lakomý se nevyplácí, závistivce nikdo nemá rád a že lenochům jídlo samo do pusy nepadá. Mnoho dalších ponaučení vyplývá z každého vyprávění a malí čtenáři tak nenásilnou formou zjišťují, jak se sami mají a nemají chovat.
Kleofáš se tvářil, jako kdyby rybařil každý den. Chtěl, aby mu rybáři záviděli ještě víc, a tak se rozhodl, že rozdělá oheň, ryby upeče a sní. Během chvilky se okolo rybníka linula náramná vůně. Rybářům se sbíhaly sliny, ale Kleofáš jim nenabídl. Když se někdo odvážil po upečené rybě sáhnout, hned ho praštil přes prsty. Všechny ryby chtěl sníst sám. Jenže když se zakousl do první z nich, ulomil se mu zub. Zakousl se do druhé a přišel o další zub. Na tvrdé čertovské magnety úplně zapomněl. Nechal ryby rybami a s pláčem upaloval domů, do pekla. Jeho zlomyslnost, nečestnost a nenasytnost se mu pekelně vymstily. (str. 13)
Kniha je řazena do sekce pohádkového čtení a vhodná je zejména k předčítání před spaním. Určitě se ale bude líbit i začínajícím čtenářům. Písmo je dostatečně velké a i když ilustrace nenajdeme na úplně každé stránce, obrázky jsou veselé a naše ratolesti se nad nimi zasmějí a odpočinou si od čtení.
Kouzelný háček měl ale jeden háček. Plnil přání všem. Nejen rybářům, ale taky rybám.
Sumec, který se dnes na háček chytil poprvé, si přál, aby byl menší a mrštnější. To by se mu snadněji podařilo vyhýbat rybářům a jejich háčkům.
Plotice si zase přála být mnohem větší a silnější, aby mohla přetrhnout vlasec a uplavat. Oběma rybám se jejich přání splnilo. (str. 94)
Rybářské pohádky považuji za milé, veselé a hlavně poučné čtení pro děti. Líbit se budou nejen klukům, ale i děvčatům od útlého dětství až po mladší školní věk. A pokud tatínkové berou své potomky s sebou na ryby, je to skvělá volba, jak je u vody zabavit.
Recenze vyšla na webu ctemeceskeautory.cz
