Řemeslné pohádky
Knížka plná řemesel zavede začínající čtenáře do světa kouzel, čarování, smíchu i neplechy.
V krátkých pohádkách se setkáte třeba s pekařem a jeho líným droždím, hrnčířem a nezbedným hliněným mužíčkem či se samotným Luciferem, který uhasí kovářovi výheň. Poradí si mlynář se škodolibým šotkem? A komu pomůže švec Janek nebo krajkářka Rozinka?
Nebojte, v našich příbězích všechno dobře dopadne, jak už to ve světě pohádek bývá…
Kovář Matěj a vládce pekel
Z kovárny bylo slyšet bušení kladiva do železa. A tak to má být. Jenže ouha! Náhle se ozvalo zasyčení a v tu ránu oheň ve výhni zhasnul.
„Kdo uhasil ten oheň?!“ zlobil se jindy usměvavý kovář Matěj. Otřel si ruce do kožené zástěry, dal ruce v bok a kroutil nevěřícně hlavou. „Nu což,“ pokrčil rameny a šel hledat suché dříví na podpal. Sehnul se k výhni, že zkusí rozdělat oheň, když vtom se za ním ozval tajemný hlas. „Nemáš šanci, kováři!“ Matěj se polekaně otočil. Ale nikdo tam nestál.
„Kdo to na mě mluví?! Ukaž se!“ křikl rozzlobeně kovář. V kovárně zasmrděla síra a před Matějem stál čert. Co čert – přímo sám vládce pekel Lucifer. Matěj se nejprve lekl, ale protože to byl statný a urostlý mládenec, podíval se zpříma na Lucifera a řekl: „Co tu chceš a proč mi vyhasla výheň?!“
Čert zaskočený Matějovou kuráží rychle zablekotal: „Výheň jsem uhasil a bez mého svolení se znova nerozpálí.“
Kováři se to nelíbilo a mračil se víc než čert. „Tak to svolení dej!“ „Nedám! Leda bys ukoval podkovy pro pekelné koně,“ navrhnul mu Lucifer. Matěj chvíli přemýšlel, ale co naplat. Byl kovářem rád a bez ohně ve výhni se kovat nedá, proto nakonec souhlasil. Lucifer zahvízdal a vtom stáli před kovárnou čtyři koně černí jako uhel. Ve výhni zapraskal oheň a Matěj se mohl dát do práce. Čertovi se líbilo, jak se železo kroutí jako had. A šup s podkovou do vědra. Tak to šlo, dokud kovář neměl podkovy pro všechny pekelné koně. „Jsi šikovný, Matěji, pojď se mnou do pekla, tam ti bude dobře,“ lákal ho Lucifer. Však by se vládci pekel takový silný a šikovný pomocník tuze hodil.
Kovář se ale jen zasmál. „Kdepak, mně je dobře tady.“ Dal koním po kostce cukru, ti si pomlaskávali a nechali si nasadit nové podkovy. „Jsi dobrý, pečlivý. Děkuji ti, Matěji, rád zase s koňmi přijdu,“ prohlásil čert a byl fuč. Tam, kde stáli pekelní koně, našel Matěj čtyři zlatky. A v kovárně už zase bylo slyšet jen bušení kladiva.
