Příběhy paní Vilemíny
Eliška Mauleová se celý život zabývá kreslením a malováním. Je nejen skvělou ilustrátorkou, ale také autorkou několika knih pro děti. Jako maminka tří ratolestí se nechává inspirovat vlastní zkušeností a na její tvorbě je to znát. Příběhy paní Vilemíny je již čtvrtý počin, který vydalo nakladatelství Grada pod značkou Bambook. Díky její lásce ke kresbě není divu, že si své dílo i sama doplnila o krásné a hravé ilustrace.
Paní Vilemína bydlí na kopci u lesa a díky jejím kouzlům a ochotě pomáhat ji znají všechna zvířátka, lesní skřítci, víly i jiné kouzelné bytosti. Ať se v okolí přihodí cokoliv, paní Vilemína se vždy vše rychle dozví a přispěchá na pomoc. Neopomíjí ani nejmenší stvoření jako jsou broučci a všem velmi ráda nabídne pomocnou ruku.
Chaloupka je veliká tak akorát, aby se do ní vešlo všechno, co paní Vilemína potřebuje ke svému kouzelnému pomáhání. Uvnitř byste našli stoleček z dubové kůry, postýlku z březových větviček, koberec z netopýřích chloupků nebo třeba křeslo ozdobené sojčími peříčky. Sama paní Vilemína si ale nejvíce cení svých chytrých knih. Dívá se do nich, když zrovna zapomene nějaké důležité zaklínadlo anebo si chce jen tak něco přečíst před spaním. Střecha chaloupky je pokrytá mechem a kapradím, a tak byste ji mohli snadno přehlédnout, i kdybyste ji měli přímo před nosem. Nedivte se, to už jsou kouzla a čáry paní Vilemíny. (str. 7)
I samotný les, ve kterém Vilemína působí, je tak trochu čarovný. Nesetkáme se tam totiž jen pro nás známými lesními bytostmi, jako jsou sova, zajíček, divočák, brouk chrobák, datel, veverka, jezevec, bobr, světluška nebo třeba mochomůrka, ale také s kouzelnými skřítky, bubákem i vílou. Všechna tato stvoření potkala nějaká menší či větší nepříjemnost, se kterou si ale Vilemína vždy poradila.
„Ale Amálko, jak je možné, že jsi to mraveniště neviděla? Vždyť jsi po celém lese pověstná svým výborným zrakem!“ divila se paní Vilemína.
„To bývávalo, Vilemínko. To víš, rrroky už mi přibývají a zrrak slábne. Vidím mnohem hůřřř než přřed třřemi sty lety, kdy jsem ještě byla mladé sůvátko. Ale co nadělám. Budu přříště rraději létat pomaleji, abych zase někam nenabourala,“ vysvětlovala sova.
„Kdepak, Amálko, byla by škoda, kdybys nemohla létat, jak jsi zvyklá. Mám lepší nápad,“ řekla paní Vilemína, sáhla do kapsy pro svou kouzelnickou hůlku a pronesla zaklínadlo:
„Brekeke, mekeke,
brejloun, škebloun,
okuláry, fáry
hrrrc!“
Pak mávla hůlkou a Amálce se na zobáku objevily krásné veliké brýle. (str. 23)
Pohádkové vyprávění je plné kouzel a dobrých skutků. Nejen Vilemína, ale i ostatní obyvatelé lesa dětem ukazují, že je důležité být k sobě milí a hodní a že naše případné špatné chování, je potřeba vždy napravit. Kniha je pro naše dítka nejen poučná, ale také velmi zábavná. Paní Vilemína při čarování vždy vysloví velmi vtipné zaříkávadlo, které vykouzlí úsměv na tváři každému čtenáři.
Vilemína zatřepe hlavou a už zase vypadá jako dřív. Usměje se na smutnou vílu. „Neboj se, ono to nebude tak horké, jak to teď vypadá.“ Vysadí si Majdalenku na rameno, stoupne si před staré rozbité zrcadlo pokryté nánosem prachu, které v chaloupce visí na stěně. Máchne kouzelnickou hůlkou a pronese zaříkávadlo:
„Hrc, prc, frc,
vokázalo, bláho,
čumidlo, brumidlo,
ať Drtišlap valí oči,
co způsobil dneska v noci.“ (str. 39)
Knížka je psána velmi čtivým způsobem. Obsahuje mnoho přímé řeči a je plná humorných pasáží. Malé čtenáře určitě zaujme i seznámení s lesním životem. Dozví se, jak rozeznat mládě divočáka od dospělého, jak na první pohled poznat datla, jakou práci mají veverky s obstaráním potravy na zimu a mnoho dalších zajímavostí a důležitých informací. Kapitoly jsou dlouhé tak akorát na předčítání před usnutím, ale ani začínající čtenář nebude mít s délkou jednotlivých příběhů problém. Skoro na každé stránce najde veselé ilustrace, u kterých si může od čtení odpočinout a navíc rozšířit svou fantazii.
Stalo se vám někdy při procházce lesem, že vám na hlavu spadl oříšek nebo třeba žalud? Kdo už zásah schytal, tuší, že za takovou taškařici mohou veverky. Rády si dělají z ostatních legraci. Sedí nahoře v koruně stromu, chroupají oříšky či jiné dobrůtky, a jakmile se pod stromem někdo objeví, využijí své šance a CVRK! Oříšek letí přímo na jeho hlavu. (str. 90)
Autorka vykresluje povahové vlastnosti lesních obyvatel a to nejen zvířat, ale také například hub. Nenásilným způsobem poučuje, jak bychom se měli a neměli chovat nejen v tomto prostředí, ale i kdekoliv jinde. Považuji tento její počin za velmi zdařilý a řadím ho mezi mé oblíbené dětské knížky, ke kterým se budu vždy ráda vracet.
Příběhy paní Vilemíny bych doporučila všem dětem, které mají kladný vztah k přírodě a rodičům, kteří tento vztah v nich chtějí probudit. Líbit se budou dítkám útlého věku, těm starším i dospělým.
Recenze vyšla na webu ctemeceskeautory.cz
