Povídání se zvířátky

Zeměkoule se hemží životem. Zvířátka žijí v horách, pralesích, v hlubinách oceánů, na pouštích, ale také na dvorku u domu, v trávě či v rybníku na návsi. A každé z nich má o čem vyprávět. Víte, proč se každé jaro vrací vlaštovky? Víte, jak detektiv Ron vystopoval zloděje nebo že krokodýl a žába mohou být věrnými kamarády? To vše se dozvíte v knížce Ivanky Melounové Povídání se zvířátky z nakladatelství Grada pod značkou Bambook. Tento titul musí být velmi populární, protože se dočkal už sedmého dotisku a honosí se označením nejoblíbenější kniha prvňáčků. Pojďte ho prozkoumat i vy.

V této útlé knížečce na vás čeká celkem šestnáct uzavřených zvířecích příběhů, v nichž hlavní roli bude hrát kamarádství a pomoc v nouzi. Zvířátka jsou v nich polidštěna, nesou jména, mluví lidskou řečí a často řeší nějaký problém. Pocházejí z různých prostředí. Od těch domácích jako pes, kočka a myši, přes ty, které nalezneme na loukách, polích či v lese nebo v rybníce jako žába, had, ovce, žížala, krtek, tak těch cizokrajných jako mrož, tučňáci, mořský koník, želva či ptakopysk.

O čem příběhy vypráví? O dobráckém pejskovi, kterého zlobí malá koťátka, o datlovi, který vyléčil les, o hledání ztracené kuličky brouka Skarabea, o krtkovi, který stavěl mraveniště nebo o návštěvě ptakopyska. Překvapivě v příbězích okrajově najdeme naťuknuté aktuální a palčivé téma jako pytláctví či znečištění moří a oceánů.

Přibližme si nyní jeden z příběhů podrobněji. Nese název O divné Jolance. Za vesnicí byl malý rybník, v němž žila vydra Anežka a bobr Kája. Jednou je navštíví opravdu podivuhodné zvířátko, které vypadá napůl jako kachna a napůl jako krtek. Ukázalo se, že je to docela milá samička ptakopyska Jolanka, pocházející až z Austrálie, která právě hledá místo, kde by mohla naklást svá vajíčka. Zvířátka se přes počáteční údiv Jolance neposmívala a pomohla ji postavit domeček. Nakonec se z nich stali kamarádi.

Děti se díky tomuto příběhu nenápadně poučí o tom, že i když někdo na první pohled vypadá nehezky či zvláštně, nemusí být zlý a neměly by se mu za to posmívat. Pokud se i on chová pěkně, není důvod, proč by se k němu měly chovat špatně ony. Naopak. Je třeba nabídnout mu pomoc v nouzi, pokud ji potřebuje.

Škoda, že v příběhu Hledání ztracené kuličky se nedočkáme konkrétního zvířátka, ale vystupuje v ní jen obecně pojmenované zvíře zvané šelmička, čímž z ostatních příběhů vybočuje.

Příběhy jsou krátké a jednoduché, čítají nanejvýš tři strany a jsou psané opravdu velkými a výraznými písmeny, neobsahují žádná složitá či neznámá slova, takže se budou malým čtenářům dobře číst. Při čtení si děti také užijí veselých a okatých ilustrací Veroniky Kubáčkové.

Díky jednoduchosti a tematice bych příběhy určitě doporučila k předčítání předškolním dětem a k samostatnému čtení začínajících čtenářů. Mají všechny předpoklady k tomu, aby se staly jejich oblíbenými.

Recenze vyšla na webu ctemeceskeautory.cz