Poslouchám pohádku a čtu podle obrázků
Již v předškolním věku lze u dítěte rozvíjet jeho budoucí čtenářské schopnosti. Objevujte společně pomocí krátkých příběhů písemnou podobu řeči a nechte dítě číst podle obrázků. Díky obrázkovému čtení si procvičí porozumění čtenému textu, logické přemýšlení, zrakové vnímání, tvorbu vět podle fantazie a navíc si rozšíří slovní zásobu.
Předškolní věk je v životě dítěte nejdůležitějším obdobím, kdy si utváří vztah ke vzdělání. Základním prvkem vzdělání je čtení a psaní, a ačkoli děti v tomto věku ještě neznají písmena, je potřebné předčtenářskou gramotnost rozvíjet kvůli budoucím čtenářským dovednostem.
Pomocí této knihy umožníte dítěti objevovat písemnou podobu řeči a obrázkové čtení mu navíc přinese nové zkušenosti a citové uspokojení.
Přečtěte dítěti krátkou pohádku a poté ho nechte číst podle obrázků. Dítě se tak učí:
• porozumět čtenému textu
• přemýšlet logicky
• vyjadřovat se pomocí slov
• rozvíjet slovní zásobu
• tvořit věty podle své fantazie
• číst v řádku zleva doprava
• vnímat pomocí zraku
• soustředit se na činnost
V domečku
Poslechněte si krátkou pohádku
Anička bydlí se svými rodiči a bráškou Pepíčkem v jedné malé vesnici v pěkném novém domečku s krásnou zahradou, kde si často hraje se svým bráškou.
A ráda také jezdí s rodiči na výlety. Teď ale ven jít nemůže. Venku se totiž spustil silný déšť, a tak jsou všichni doma. A hlídají tetě miminko…
Tatínek seděl v obývacím pokoji a díval se na televizi. Dávali jeho oblíbený pořad. Maminka přebalovala miminko a dávala ho do postýlky.
Miminko v postýlce za chvíli spokojeně usnulo. Maminka si pak šla uvařit svůj oblíbený ovocný čaj. Sedla si na gauč k tatínkovi a pila horký čaj.
Bráška Pepíček seděl v pokojíčku u stolu a maloval si obrázek. Kreslení ho totiž moc bavilo. Anička se dívala z okna na ten silný déšť.
Vůbec se jí nelíbil. Už se moc těšila, až bude zase svítit sluníčko a bude si moct hrát venku s kamarády.
Teď se ale rozhodla, že než déšť skončí, půjde do svého pokojíčku a bude si prohlížet knížku.
Na louce
Poslechněte si krátkou pohádku
Jednou v létě vzala maminka Aničku a Pepíčka na piknik do přírody. Do trávy si rozložili deku, sedli si na ni a rozhlíželi se po přírodě kolem sebe. Všude bylo plno života.
Sluníčko ohřívalo svými paprsky jarní louku. Kytičky kvetly, tráva se zelenala. Krtek vylezl z krtince a pozdravil housenku: „Zdravím tě, housenko.“ „Ahoj, krtku! Hurá, už je jaro! Slyšíte, zvířátka? Vstávejte!“ volala housenka vesele. „Pssst, právě číhám na mouchu. Pozorně se na ni dívám, a až se mi chytne do pavučiny, hned po ní skočím,“ mračil se pavouk. „Jen se nerozčiluj, vždyť je tak krásný den,“ usmívala se včelka a letěla do úlu s nasbíraným pylem. „To máš pravdu, včeličko, já si zrovna opaluju svůj kabátek.
Je opravdu nádherně,“ kývala hlavou beruška, která seděla na květině. „Pssst,“ opakoval pavouk a kroutil při tom hlavou. Vtom z trávy vyskočil luční koník, proskočil pavučinou a ta se protrhla. „No a teď abych začal soukat novou pavučinu. Pořád tu někdo pokřikuje a nakonec mi zničí i mou celodenní práci,“ zlobil se mrzutý pavouk a odešel si hledat klidné místo na soukání nové sítě.
