Pohádky z pokojíčku
Chtěli byste vědět, co se děje ve vašem pokojíčku, když usnete?
U dvojčat Jůlinky a Matěje ožívají každou noc jejich hračky. Zatímco děti spí, prožívají panenka Nanynka a medvídek Chlupáček nečekané příhody plné dobrodružství i legrace. Ale ani přes den není v pokojíčku o zábavu nouze. Malí nezbedové Julča s Matějem totiž se svými lumpárnami rozhodně nezůstávají pozadu.
Představte si domek se zahrádkou. Z okna to voní, protože maminka chystá večeři. Z dílny se ozývá ťukání, jak tatínek zase něco vylepšuje. A na zahrádku přibíhají pětiletá dvojčata Julča s Matějem. Dohadují se, kdo půjde první na houpačku, která visí na velké jabloni. Než se ale stihnou domluvit, cítí na vláskách dešťové kapky. Dneska snad vůbec nepřestane pršet! Děti se pomalu vrací domů, ale nevadí jim to. Už mají velkou chuť na maminčiny dobroty.
Na postelích v dětském pokojíku na ně věrně čekají jejich nejmilejší hračky – medvěd Chlupáček a panenka Nanynka. Děti je dostaly, když byly ještě miminka.
Obě hračky už se moc těší na večer – až se děti umyjí, vlezou si pod peřinu a snad i brzy usnou.
Medvěd s panenkou ale stejně raději chvilku počkají. Až když už bude všude konečně ticho, ozve se do tmy bručivý hlásek…
CHLUPÁČEK A NANYNKA
„Už spí?“ šeptá méďa Chlupáček směrem k protější posteli.
„Ještě ne. Tiše, nebo nás uslyší,“ zavrtí hlavou panenka Nanynka a tváří se jakoby nic.
Její holčičí kamarádka Julča dneska večer ne a ne usnout. Není se co divit, když celý den pršelo. Holčička vystrčila z domu sotva špičku nosu. Dívala se na pohádky, chvíli brnkala na klavír a také malovala, ale venku si zkrátka hrát nemohla. Proto se jí teď nechce spát, převaluje se z boku na bok a pofňukává. Panenku to vůbec netěší. Jestli toho Jůlinka nenechá, přijde maminka a hračky budou mít po zábavě. Méďův kamarád Matěj už dávno spí. Ten se má. Matěj s Jůlinkou jsou dvojčata, tak proč jsou tak rozdílní? Klučina spí hned, jak ulehne, zato tahle malá divoženka…
Panenka zkouší holčičce šeptat svoji uspávanku na dobrou noc. Mockrát už takhle Julče pomohla usnout.
„Všechny hračky čekají,
až si děti dohrají.
Spinkej tiše, hlídají tě,
už usíná každé dítě.
Hračky šeptají,
spát tě nechají…“
Méďovi se uspávanka také líbí. Zívá na celý pokojíček. Podívá se na svého Matěje, ale ten žádnou uspávací říkanku nepotřebuje.
Chlupáček má Matěje moc rád. Nikdy se totiž nestalo, že by Matěj medvěda pohodil jen tak mezi ostatní hračky. Každé ráno ho ukládá na polštář místo sebe.
Méďovi se to moc líbí, protože bývá unavený. Že nevíte z čeho? Jakmile Matýsek s Jůlinkou usnou, medvěd s panenkou si začnou špitat nebo hrát s jinými hračkami. Jezdí s autíčkem, skládají domino nebo češou ostatní panenky.
Nejen Chlupáček se má u Matěje dobře. Ani Nanynka si nemá na co stěžovat. Její holčička ji s sebou bere na všechny výlety a povídá si s ní. Dokonce i na pohádky ji nechá koukat. Panenka má nejraději Večerníček, ale tuší, že už ho mockrát neuvidí. Jak Jůlinka roste, začíná se dívat na pohádky, kterým panenka přestává rozumět. Někdy má Nanynka dokonce celou pohádku zavřené oči a nejraději by si zacpala i uši. Hlavně když se v televizi začnou prohánět křičící příšery, které se perou a vůbec nejsou hezké. Ach jo. Proč Julča nemůže zůstat pořád malá? Hlasité odfukování vytrhne panenku z přemýšlení.
„No konečně,“ dává Nanynka méďovi znamení.
„Určitě má zase plný nos, chudinka. Funí jako lokomotiva…“ mračí se méďa Chlupáček. Zároveň se ale těší, až se bude moct projít po pokojíčku. Určitě se na zemi najdou nějaké neuklizené hračky.
„No jasně!“ bručí Chlupáček spokojeně a pospíchá k otevřené stavebnici.
„Ať tě to ani nenapadne!“ varuje ho Nanynka. Bojí se, že by rachocení kostek obě děti probudilo. Matěj byl přes den smutný, protože se mu nedařilo spojit koleje u dřevěné vláčkodráhy. Zatímco je teď medvěd sestavuje, panenka si zkouší Julčiny čepice.
„Já na to vůbec nevidím,“ stěžuje si panenka.
„Tak si rozsviť,“ poučuje ji medvěd. Panenka by se už byla urazila, ale Chlupáček to myslí úplně vážně. Podává jí malou baterku. Se světýlkem jsou jako dvě světlušky. V zápalu hry málem zapomenou na čas.
„Dívej, venku začíná svítat,“ zašeptá medvěd polekaně.
„Honem na naše místa,“ zavelí panenka a peláší k Julče. Vtom zakopne o bačkoru. Chvíli letí volným pádem, ale i tak je v posteli včas. Maminka už už otevírá dveře. Musí přece probudit ty své dva malé spáče.
„Dětičky, vstáváme!“ snaží se je vzbudit nejdříve jen tak jemně, ale bez sundaných peřinek to nakonec nejde.
Děti neochotně vylézají ze svých pelíšků. Jůlinka si vůbec nemůže vzpomenout, jak se její čepice dostaly na zem. A Matěj zase překvapeně kouká na sestavenou vláčkodráhu. Že by se mu to nakonec včera večer před spaním přeci jen podařilo a on na to jenom zapomněl? Už ale není čas na žádné dlouhé přemýšlení. Jde se totiž do školky!
