Plnou parou do pohádky

Víte, kdo je třistadesítka, traťový pochůzkář či dvoustovka? Nevíte? Kniha Plnou parou do pohádky vám pomůže všechny tyto pojmy vysvětlit a nejen to. Přitom zažijete několik báječných dobrodružství o mašinkách. Budete se smát, místy se bát, možná budete i trochu smutní. 

Třistadesítka je parní lokomotiva řady 310, která bydlela v Novém Jičíně. Každý den jezdila do Suchdolu a zase zpět. Má svého strojvedoucího France, který je její věrný kamarád. Třistadesítka při svých cestách vyslechne mnoho příběhů, některé byly smutné, jiné veselé, možná i strašidelné. Večer před spaním vypráví všem lokomotivám své zážitky. Co zvláštního vlastně naše lokomotiva zažije? Dozvíte se, jak bílá paní zachránila jelena, proč se mašinka bála nahlas pískat, jak babička dvoustovka začala zase jezdit, o tom jak byla meluzína na kopci Čarodějka, také o léčivé vodě ze studánky, či jak se ztratila čepice pana přednosty. Viděli jste někdy mašinku s červenou pentličkou? Já jsem ji viděla poprvé.

Celkem 12 příběhů o lokomotivách a nejen o nich.

Součástí knihy jsou vystřihovánky papírového modelu nádraží s železniční stanicí, parní lokomotiva a vagóny, které si děti mohou okopírovat na tvrdší papír a sestavit dle návodu v knížce za pomoci dospělého.

Na konci knihy naleznete vysvětlivky, které pomohou čtenářům lépe pochopit danou problematiku.

Kniha se mně moc líbila. Laskavé příběhy o mašinkách, vodnících, vílách či dalších nadpozemských bytostech udělají radost nejen dětem, ale i dospělým. Kniha má velká písmena, takže potěší začínající čtenáře, kteří se čtením začínají. Větší písmena i více obrázků umožní radost ze čtení. Příběhy o mašinkách mě zaujaly. Jelikož jsem se o tuto problematiku nikdy nezajímala, ani moji synové, čtení bylo pro mě poučné.

Příběhy zaujmou malé i velké čtenáře, kteří mají rádi mašinky i hezké příběhy. Knihu ocení nejen děti, ale i dospělí, kteří jako děti milovali mašinky. Iva Hoňková knihu napsala a zároveň ilustrovala svými kouzelnými a nebojím se říci i tak trochu léčivými obrázky, které pohladí vaši duši. Grafické zpracování knihy je vyhovující. Četla se mně dobře. Obrázky nerušily při čtení, ba naopak dotvářely příjemnou “mašinkovou” atmosféru.

Ukázka z knihy:

Byla jednou jedna mašinka…

Lokomotiva, které se mezi lidmi říkalo Třistadesítka, bydlela ve výtopně v Novém Jičíně. Každý den jezdívala přes Šenov a Kunín do Suchdolu a zase zpět. Nejčastěji vozila osobní vagóny a cestující všeho věku. Dědečky, babičky i celé rodiny. Rodiče s dětmi měla mašinka vůbec nejraději. Ráda poslouchala jejich povídání a sdílela s nimi radost z jízdy malebnou krajinou kolem klikatící se řeky Odry.

Několik slov o autorce:

Iva Hoňková se narodila v roce 1977 v Bílovci. Od narození bydlela ve Studénce (okr. Nový Jičín). Když jí bylo 24 let, odstěhovala se do Čech – přesněji do Čisté u Rakovníka.

Česká spisovatelka, ilustrátorka a malířka.

Od dětství kreativně tvoří, píše knihy a maluje. Zajímá se o kosmonautiku, astronomii, letectví a výtvarné umění, zejména staré mistry. Maluje akvarelem, pastelem, temperou a tuší.

Recenze vyšla na webu tvojechvilka.cz