Nezralá, Hruška, k tabuli!
Pro prvňáky je škola veliké dobrodružství. Seznamují se s písmeny a čísly, učí se spoustu nových a zajímavých věcí. Když je přitom provází skvělá paní učitelka, stane se škola místem, kam se děti opravdu těší. I Honzík Hruška s Lindou Nezralou sbírají samé jedničky a učení je pro ně zábava. Ale jen do chvíle, než jejich paní učitelka onemocní a zastoupí ji jiná.
Když si někdo dělá legraci z vašeho jména, není to nic pěkného. A obzvlášť, když je to někdo dospělý. Linda Nezralá se kvůli tomu moc trápí. Naštěstí má kamaráda, který ji chce bránit. Honzík vezme paní učitelku za slovo a do boje za čest se zapojí i Lindin křeček.
Jak se vyrovnat s tím, když si z vás někdo dělá hloupou legraci, o tom vypráví příběh určený začínajícím čtenářům.
PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN
Zvuk školního zvonku se rozléhal po celém nádvoří. Starší žáci se hromadně hrnuli dovnitř. Jen prvňáci a jejich rodiče čekali venku. Nevěděli ještě, kde jsou jejich šatny a třídy, a tak museli počkat na paní učitelku.
Když se nedočkaví žáčci dostali dovnitř, v prosklených dveřích se objevila milá a usměvavá paní učitelka. Lindě i dalším dětem se ulevilo. Ještě před chvílí nevěděli, jak bude jejich paní učitelka vypadat, a trochu se báli.
„Dobrý den, milí žáci,“ pozdravila je paní učitelka a nechala je seřadit do dvojic. Potom společně přešli do šatny. Rodiče mohli být dnes ve škole spolu s dětmi. Od zítřka už ale budou prvňáci muset do školy chodit sami. Zatímco se děti přezouvaly, rodiče čekali před šatnou.
Když prvňáčci vstoupili do třídy, paní učitelka je vybídla, aby si našli místo v lavici. Linda nevěděla, kam si sednout, ale Honza to vyřešil za ni. Sedl si přesně do středu. Do třetí lavice v prostřední řadě. Odtud je to do všech stran stejně daleko. Linda neprotestovala. Sedla si vedle něj a společně čekali, až se usadí všechny děti. Rodiče museli stát vzadu.
„Tak vás tady ještě jednou vítám,“ přivítala žáky s úsměvem paní učitelka. „Tohle je naše třída. Celý školní rok se tu budeme učit číst, psát a počítat.“
Paní učitelka dětem vysvětlila pravidla, která je potřeba dodržovat, a rodičům předala seznam pomůcek, které by měli dětem pořídit. Pak se stalo něco nečekaného.
„Dnešní den je výjimečný také tím, že tu máme hned tři oslavence,“ řekla paní učitelka a děti se po sobě začaly ohlížet. Lindě zrůžověly tváře. Jedním oslavencem je totiž ona.
„Vítek dnes slaví narozeniny a Linda se Samuelem mají svátek,“ oznámila paní učitelka a vybídla je, aby přišli k tabuli. Potřásla jim rukou a každému předala velký pytlík s bonbony. Oslavenci poděkovali, ostatní jim zatleskali. Linda hned věděla, co má udělat. Roztrhla svůj pytlík a nabídla paní učitelce. Pak začala obcházet mezi lavicemi. Vítek se Samuelem to udělali taky. Není divu, že se první školní den líbil úplně všem.
PRVNÍ JEDNIČKA
Od té doby se děti do školy těšily. Paní učitelka je učila tak, že to byla spíš hra.
„Teď budeme hádat, čeho je více a čeho je méně,“ navrhla paní učitelka a nakreslila na tabuli hrušky. Na jedné části tabule jich bylo opravdu hodně, na další jen jedna. Žáci už dobře věděli, že nemohou jen tak vykřikovat. Když chtějí něco říci, musí se přihlásit a pak trpělivě čekat, až je paní učitelka vyvolá. Zvedl se les rukou. Úplně všichni věděli, kde je hodně hrušek a kde málo. Pak ale paní učitelka začala k té jedné hrušce postupně přidávat další. Najednou už rozdíl nebyl tak velký. Nakonec už se to nedalo poznat vůbec.
„A co teď?“ zeptala se s úsměvem paní učitelka. Děti se dívaly na tabuli. Mirek si dokonce naleštil
brýle, aby lépe viděl, ale nikdo si nebyl moc jistý. Přihlásila se až Linda.
„Já myslím, že teď je jich stejně,“ odpověděla, když ji k tomu paní učitelka vybídla.
„Výborně!“ pochválila Lindu. „Přesně tak. Je jich opravdu stejný počet. V matematice říkáme, že je mezi nimi rovnost. Máme pro to i zvláštní znaménko,“ vysvětlila dětem. Pak mezi obě části tabule nakreslila dvě malé vodorovné čárky. „Tohle znaménko budeme často používat, tak se ho naučíme psát. Než začneme, měla by Linda dostat odměnu.“
Linda byla zvědavá, co dostane. Paní učitelka přišla k její lavici a do žákovské knížky jí hned na první řádek napsala velkou jedničku. Pak tutéž jedničku napsala na tabuli, hned za rovnítko.
Smazala všechny hrušky na pravé straně a dětem vysvětlila, že to je jednička.
„Takové jedničky budete dostávat za odměnu, když se vám něco podaří. Jednička je číslo a vyjadřuje počet. Aby to, co je napsáno na tabuli, byla pravda, musí nám tady zůstat jen jeden obrázek. Jak to uděláme?“
Do vzduchu vystřelilo několik rukou. Paní učitelka vyvolala Honzíka. Hrdě přišel k tabuli. Houbou smazal skoro všechny hrušky. Nechal tam jenom jedinou.
„Správně!“ pochválila ho paní učitelka a za odměnu mu do žákovské knížky taky napsala jedničku.
