Mezi námi letadly

Malířka a spisovatelka Iva Hoňková pochází ze Studénky a sama o sobě říká, že je velký lokální patriot, což ovlivňuje celou její tvorbu. Zajímá se o techniku, historii a ráda cestuje. Od roku 2005 píše knihy pro děti a v posledních letech zejména o strojích jako jsou vlaky, letadla či nákladní auta. Společně s amatérským historikem a leteckým publicistou Liborem Špůrkem bádali v historii leteckého oddělení Moravskoslezské vozovky ve svém rodném městě a spoustu skutečných zajímavých příběhů přenesli do knihy Mezi námi letadly, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Grada pod značkou Bambook. Dílo doplnila o veselé barevné ilustrace Irena Lachoutová.

Publikace Mezi námi letadly malým čtenářům nabídne čtrnáct příběhů z hangáru ve Studénce, který obývají éra značky Tatra. Adam, Boženka, Helenka, Karlík, Norbert a konečně také Otík zažívají spolu s dalšími létajícími kamarády mnohá dobrodružství. Společně s nimi se podíváme, jak se takový stroj sestavuje, jak se zaučují noví piloti, podíváme se s nimi do oblak a docestujeme dokonce až do Afriky.

Jmenuji se Otakar, ale říkají mi Otík. Ve vašem lidském světě letadla jména nemají, mívají jen poznávací značky a ta moje je OK-TAO. OK znamená, že jsem české letadlo. TA je zkratka továrny TATRA, ve které mě vyrobili. A písmeno O se v letecké abecedě hláskuje Otakar. Uznejte, děti, že Otík zní líp než Oktao. (str. 7)

Šéfpilot Vojtěch Matěna společně s šéfkonstruktérem panem Tomášem byli u zrodu prvního tatrováckého letadla. Jejich úspěch byl takový, že se rozhodli, že nemůže zůstat pouze u jednoho. A tak se hangár postupně zaplňoval dalšími a dalšími. Ačkoliv dělníci a piloti o ničem netušili, letadélka se mezi sebou přátelila a povídala si. Jejich rozhovory jsou plné vtipu, pošťuchování a veselí. Stejně jako je tomu u lidí, i letadla mají různé charaktery. Setkáváme se tedy s mudrcem Adamem, přátelskou Boženkou, hodnou Helenkou, skromným Norbertem, tvrdohlavým Karlíkem a s mnoha dalšími.

„Tak co, tahačko, jak sis to užila?“ dobíral si Karlík Boženku, když letadla zůstala v hangáru sama. „To musela být děsná zábava!“ chechtal se na celé kolo. 

„Náhodou,“ odpověděla Boženka, „práce jako každá jiná. Byl krásný slunečný den a opravdu jsem si to užila. A navíc,“ mrkla, „mám nového kamaráda. Pamatuješ na ten stříbrný dvoumotorák, který občas proletí vysoko nad námi?“

„No jasně,“ vydechl Karlík obdivně. „Airspeed Envoy! Vždyť se na něj koukám pokaždé, když nad námi prolétá. Co bych za to dal, jednou se s ním potkat!“

„No vidíš, kdyby ses nevyhýbal práci, tak ses s ním potkat mohl. Jmenuje se Vítek a krásně jsme si spolu popovídali.“ Božence se při té vzpomínce až zachvěla směrovka. „On totiž bydlí na tom letišti, kde jsme s panem Matěnou tahali kluzáky. Patří Vítkovickým železárnám a vyprávěl mi, jak létá s jejich úředníky po celém světě.“

„A to si jako myslíš, že ti uvěřím?“ odfrkl Karlík. „To sis právě vymyslela, aby sis mě mohla dobírat.“ A uraženě odjel spát do kouta hangáru. (str. 87)

Celou knihou nás provází Otík, který byl zkonstruován sice až na konci celého vyprávění, ale všechno už slyšel od svého tatínka Norberta. Pohádkové příběhy obsahují dosti technických parametrů a odborných názvů. Díky tomu po této knížce sáhnou při předčítání dětem zejména tatínkové. Dílo je ale zároveň zábavné a dobrodružné. Autorka se často obrací na čtenáře a děti ve vyprávění přímo oslovuje. I tato skutečnost naše ratolesti potěší a ještě více upoutá.

Mezi námi letadly považuji za krásné a především milé seznámení s letectvím, které ocení zejména malí chlapci v mladším školním věku. Věřím, že budou velmi napjatě poslouchat své rodiče při předčítání a později, když už budou umět sami číst, po čtivu sami rádi sáhnou. Musím také ocenit to, že vše je inspirováno skutečnými příběhy.

Veselé a tematické ilustrace skvěle doplňují text a kniha tak působí už na první pohled velmi lákavě. I samotná obálka jistě upoutá v regálech knihkupectví nejednoho chlapce, který s ní bude chtít trávit nadcházející večery. 

Recenze vyšla na webu ctemeceskeautory.cz