„S autory knih se vzájemně respektujeme“

Příznivci dětské literatury se již dozajista setkali se jménem Markéty Vydrové. Jde o českou ilustrátorku zaměřující se na dětské knížky. Na svém kontě má téměř 100 titulů, které oživila svými originálními ilustracemi, autorskou knížku Můj skřítek Šalvěj a několik prestižních ocenění. Nedávno byla v nakladatelství Bambook vydána kniha Páteční cesta za Kočkoládou, o které nám toho více prozradila samotná ilustrátorka.

V tomto měsíci vyšla kniha Páteční cesta za Kočkoládou, kterou jste ilustrovala. Jedná se o vaši první spolupráci s autorkou Ivou Geckovou?

Ano, tato spolupráce je úplně první. S paní Geckovou jsem v kontaktu už delší čas a máme naplánované další společné knihy, Páteční cesta za Kočkoládou je naše první vlaštovka.

Čím vás příběh této knihy nejvíce zaujal?

Svou neuvěřitelnou hravostí. Iva se dovede skvěle dívat dětskýma očima, hraje si se slůvky s roztomilou dětskou bezprostředností a nebojí se podivuhodností a zvláštností, které jsou pro děti zcela běžné a nemusí mít tu přísnou dospělou logiku. Jejím dětem věřím, nepronášejí přemoudřelé nedětské výroky, ale projevují se tak, jak je známe – nic pro ně není nemožné a s milou nevinnou přímočarostí nazývají věci pravými jmény. Had pro ně není had, ale „hat“, čokoláda se mění v „kočkoládu“. A příběh je celý nádherně ulítlý a dynamický a to já mám prostě hodně moc ráda.

Která postava z této knihy vám byla nejbližší?

Nejvíce určitě dva hlavní hrdinové – sourozenci Natálka a Tom, protože tihle dva shodou okolností nesou jména mých milovaných lidí, mé dcerky a jejího přítele. Taková milá náhodička. A tak jsem ta svá dospělá kuřátka převedla do dětské podoby, jejíž předlohu jsem si vypůjčila od skutečné Natálky a skutečného Toma. Ale i ostatní hrdinové z knihy mi k srdci velmi přirostli, těžko bych vybírala, kdo je nejlepší.

Větší část děje se odehrává v pralese. Bylo pro vás těžké zachytit hustý porost a exotická zvířata? Nebo se naopak vše malovalo lehce?

Přiznám se, že se mi to malovalo moc dobře, lehce, je to kouzelná divočina, tak jsem se trošku rozdivočila, což je mi vlastní a už to tam skákalo. A skřehotalo a zpívalo a divočilo. A moc, moc mě bavili původní obyvatelé pralesa – tříocí kyklůpkové s ohnivými hřívami.

Jakou techniku jste použila na ilustrace v této knize?

Jde o svižný děj, tak jsem zvolila také svižnější techniku – jde o kolorované perovky namíchané s dalšími výtvarnými postupy, takže taková trošku kombinovaná technika. Tuš, akvarel a další prostředky k dosažení kýženého výsledku.

Kolik času vůbec zabere takové ilustrování dětské knížky?

Kniha Ivy mi trvala přibližně měsíc, ale je potřeba si představit měsíc, jehož pracovních hodin je denně 12–14, včetně víkendů. Kromě samotných ilustrací knihy totiž vymýšlím i její grafickou podobu (nikoli její závěrečnou sazbu, ta se pak odehraje v dtp nakladatelství). Ale vymýšlím, jak celkově má kniha vypadat, a také všechny ilustrace skenuji, převádím do elektronické podoby a finalizuji pro vysázení do knihy, chystám obálku, barevné podklady pro stránky knihy a další doplňující prvky. Takže za mou prací se skrývá mnohem více než jen samotné ilustrování.

Konzultovala jste jednotlivé obrázky s Ivou Geckovou, nebo jste měla volné ruce?

Nekonzultovala, takhle to úplně neprobíhá. S autory knih se vzájemně respektujeme, jako oni se mnou nekonzultují děj, který napsali, já s nimi nekonzultuji ilustrace, vzájemně ctíme svůj díl práce. U každé knihy, kterou ilustruji, mám volnou ruku, a to včetně finální podoby celé knihy. Jedinými kritérii, která je potřeba dodržet, je rozměr stránek a zhruba se držet předpokládaného počtu ilustrací. No a co a jak namalovat, to si sama vyberu v textu. Iva vše nádherně popisuje, vzhled hrdinů, prostředí, situace, takže podle jejího rukopisu je radost malovat. Snažím se být pečlivá, abych dodržela podoby hrdinů apod., jak je vidí autorka, ale také se mi stalo, že jsem nechtěně něco nevychytala. Iva ve své knize píše o obří květině, která způsobuje třeskutou kýchavičnost. Ta původní květina – „Kýchavnice králofská“ (ano, „-f-“ je zde správně) – byla v Ivině pralese bílá. Já jsem to přehlédla a v zápalu práce jsem ji omylem hezky naduhovala. Ale že jsem zvyklá i zpětně hodně poctivě znovu pročítat text, tak jsem na to přišla. A pak jsem běžela s prosíkem za Ivou, jestli by nemohla Kýchavnici v textu „přebarvit“, protože jinak bych musela celou ilustraci malovat znovu (smích). Iva je moc hodná, vyhověla mi a vůbec se nezlobila. A báječné je, že když Iva pak viděla hotové ilustrace, tak mi napsala, že náčelník Kočkoláda z pralesa, který v jejím textu vznikl podle skutečné postavy jednoho jejího kamaráda, vypadá v mé ilustraci přesně jako on. A to jsem ho v životě neviděla! Přisuzuji to tomu, že Iva píše tak, že to v duchu opravdu úplně živě vidíte.

Můžeme se těšit i na nějakou ryze autorskou knihu? Přimlouvala bych se za pokračování příběhů o skřítcích, váš Skřítek Šalvěj je nádherný po stránce ilustrační i textové.

Moc vám děkuji za milá slova o mém Skřítkovi Šalvějovi. Přiznám se, že na základě podobných reakcí jsem chvilku uvažovala o napsání pokračování… a ještě jsem to nezavrhla zcela, ale čím dál více se kloním ke své intuici, která mi říká, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. A nechci psát „skřítka dvojku“, u které by hrozilo, jak už to u pokračování někdy bývá, že nebude stejně fajn jako „jednička“. Takže hrozí spíš to, že napíšu něco úplně jiného – na to se časem rozhodně chystám a moc těším!

Děkuji Vám za rozhovor. A přeji vám jménem vašich fanoušků mnoho inspirace při tvoření dalších krásných knížek. A třeba se dočkáme i té autorské.

Rozhovor vyšel na vasesouteze.cz