Lucinka a ztracené štěňátko
Roztomilý magický příběh o lásce ke zvířátkům, Vánocích a novém přátelství.
Od té doby, co Lucince do života přihopsalo štěňátko Ťapík, má o zábavu postaráno. Snaží se malému pejskovi najít domov u nějakého hodného páníčka a také mu chce nachystat úžasné Vánoce. Jednoho dne se jí však Ťapík vyvlékne z vodítka a uteče. Je tma, sněží a Lucinka s pomocí všech svých kamarádů štěňátko zoufale hledá. Najde malý Ťapík cestu domů?
Kapitola první
Právě končil poslední den školy, co nevidět měly začít vánoční prázdniny a Lucinka byla moc šťastná. Poslední dny byly plné zábavy: žádné domácí úkoly, zato krásná předvánoční večeře, koncert, dokonce pantomima, na kterou se i paní učitelky legračně převlékly. Dnes měli všichni ve škole vánoční svetry a vyráběli vánoční ozdoby. Třída byla vyzdobená pestrobarevnými papírovými řetězy a vystříhanými sněhovými vločkami. Lucinka chodila do školy ráda, ale stejně už se nemohla dočkat, až půjde domů. Vánoční prázdniny bývaly u nich doma vždycky přímo kouzelné.
„Už se nemůžu dočkat, až budou prázdniny!“ oznámila Lucinka své nejlepší kamarádce Růžence.
„Já taky!“ odpověděla Růženka. „Sejdeme se zítra?“
„To by bylo bezva,“ přitakala Lucinka. „Slíbila jsem sice babičce, že jí dopoledne pomůžu s velkým úklidem záchranné stanice, ale mohla bych přijít odpoledne. A příští týden bych ti mohla pomáhat u oslíků.“ Lucinka se spokojeně usmála. Měla to štěstí, že její babička provozovala záchrannou stanici pro divoká zvířata a rodina její nejlepší kamarádky zase měla oslí farmu s útulkem. Lucinka zvířata milovala, a až bude velká, chce se stát veterinářkou.
„Ta poslední zachráněná oslice nám dělá starosti,“ povzdychla si Růženka. „Nechce jíst a pořád je moc smutná, ke Skřítkovi a Elfovi se ani
nepřiblíží.“
Lucinka si všimla, že Adam, nový kluk v jejich třídě, se po nich dívá. Adam byl velmi plachý a Lucinka si pomyslela, že by bylo hezké se s ním konečně skamarádit, ale když se na něj obrátila, už se zase soustředil na ozdobu, kterou právě vyráběl. Byla to bílá kartička s tmavou siluetou soba.
„To je moc hezké!“ pochválila ho, ale Adam jen trošku zčervenal a pak zazvonilo na konec hodiny.
„Šťastné a veselé Vánoce! Uvidíme se v lednu!“ rozloučila se s dětmi paní učitelka Braunová.
„Tak zítra!“ řekla Růženka a Lucinku objala. Venku už na ni čekala maminka s její mladší sestřičkou Leou, která netrpělivě poskakovala na místě. Lucinka jim zamávala z okna a chtěla ještě popřát hezké Vánoce Adamovi, ale ten už byl tentam.
Škola skončila brzy, a tak maminka s tatínkem byli ještě v práci a Lucčin bratr Oskar byl na školním výletě. Babička se rozhodla, že když je ten poslední den školy a Lucinka si domů ponese spoustu věcí, počká na ni doma a na oslavu jí upeče speciální dort. Lucinka zazvonila a otevřela jí babička – ale místo aby vnučku objala, měla plnou náruč nádherného štěňátka, které se neposedně kroutilo a vrtělo.
