Letem světem s Vášou
Jistě víte, že všichni lidé na světě nežijí a nevypadají úplně stejně jako my v České republice. Mají okolo sebe jinou přírodu a jsou zvyklí na odlišná zvířata než my.
Chtěli byste obletět svět a poznat život a zvyky lidí v jiných zemích? Vypravte se s letadélkem Vášou na cestu kolem světa a zažijte spoustu dobrodružství.
Tak nasedat a letíme!
Začínáme ve Francii
„Za chvíli budeme přistávat v Paříži, v hlavním městě Francie.
Prosím zůstaňte připoutaní, dokud letadlo bezpečně nezastaví,“ oznámila cestujícím letuška Bětka.
Letadlo Váša hladce přistálo. Péťa si oddechl a tleskal s takovou radostí, že měl úplně červené dlaně.
„Vítejte ve Francii,“ řekla letuška a otevřela cestujícím dveře letadla, u kterého už byly přistaveny schůdky do nové země.
„Tak, Vášo, pěkně si tu odpočiň! Jsem na tebe pyšný,“ usmál se tatínek a poplácal letadlo.
Pak už se všichni vydali zkoumat Paříž.
„To je nádhera! Co je to?“ zeptal se Pavlík při pohledu na vysokánskou věž.
„To je Eiffelova věž. Lidé jí říkají zkráceně Eiffelovka,“ poučil ho tatínek.
„A proč?“ chtěl hned vědět Pavlík.
„Protože Gustave Eiffel byl pán, který ji vymyslel a postavil, proto po něm dostala jméno. Tak jako Váša po mě,“ vysvětloval tatínek.
„Podívejte se dolů z mostu. To je řeka Seina,“ upozorňovala kluky maminka. „Z Paříže po ní můžete lodí doplout až na sever do velikého přístavu Le Havre a do Atlantského oceánu. A tamhle na jejím břehu stojí slavná katedrála Notre-Dame!“
Zrovna procházeli kolem pekařství, když najednou Péťa zaslechl dva muže, jak si povídají, a začal se smát.
„Mami, ti pánové neumí říkat ‚r‘. Mluví úplně jako Anička od nás ze školky. To je asi také paní učitelka bude muset učit vyslovovat správně, viď?“ zeptal se.
„Víš, Péťo, naše řeč je jiná než francouzština. My hlásku ‚r‘ vyslovujeme tak, abychom neráčkovali, ale francouzský jazyk má hodně zvučné ‚r‘. Takže ti pánové umí mluvit správně,“ vysvětlovala mu maminka.
„Kromě toho jsou Francouzi známí tím, že se chovají velmi zdvořile a elegantně,“ doplnil ji tatínek.
Zrovna se blížili k nádraží, kam neuvěřitelnou rychlostí přijížděl vlak. Kluci se lekli a schovali se za rodiče.
„Nebojte se! To je vlak, kterému se říká TGV. Jezdí opravdu hodně, hodně rychle. Je to úžasné,“ usmíval se tatínek a nemohl se na vlak vynadívat.
„My už máme hlad, že jo, Péťo?“ řekl Pavlík a podíval se významně na Péťu. Ten se zazubil a přikývl. A tak se všichni vydali do francouzské restaurace.
Číšník jim hned přinesl jídelní lístek. Kluci na něj jen valili oči a mračili se. „Teda, co to je?“ ptal se Pavlík a ukazoval na obrázek. „To jsou chobotnice a tohle krabi, mořští živočichové, které Francouzi moc rádi jedí,“ vysvětloval tatínek s úsměvem. Pak objednal od každého jídla kousek.
Kluci se nakonec nechali přemluvit a mořské plody ochutnali. Moc jim chutnaly. Zbyly jen prázdné talíře.
„Francouzi jsou prostě výborní kuchaři!“ olizoval se mlsně tatínek.
„Francie je taky proslavená vynikajícími croissanty a sýry. A kromě toho se odtud vyváží skvělé víno.“
Po dobrém obědě pokračovali dál v prohlídce města. Nemohli se ani vynadívat, krásou Paříže byli úplně unesení.
Chodili po Paříži celý den a až navečer se vrátili zpět k letadlu.
