Kouzelné vánoční sny
Také už se nemůžete dočkat Vánoc? Úžasně ilustrovaná vánoční knížka je tu pro všechny děti, které netrpělivě čekají na Ježíška. Malí čtenáři se dozvědí, čím voní purpura, kdy uvidí zlaté prasátko, jak vznikají sněhové vločky, jak to dělá Ježíšek s dárky, a hlavně odhalí jedno velké vánoční tajemství.
Váša, Nora a Cecilka jsou sourozenci, kteří se, jako všechny ostatní děti, těší na Štědrý den. Před Vánocemi ale zažijí něco velmi neobvyklého. Všem třem se zdají naprosto stejné sny, které mají kouzelnou moc. Díky nim děti zažijí zajímavá dobrodružství. Dokonce se dostanou i na místo, kde se připravují vánoční dárky. Když Vánoce skončí, kouzelné sny se rozplynou. Co způsobilo jejich čarovnou moc a vrátí se kouzelné vánoční sny s příštími Vánocemi?
KRÁSNÉ VÁNOCE
NEKONEČNÉ ČEKÁNÍ
Zrovna, když zaznělo slovo Vánoce, objevila se ve dveřích pokojíčku maminka. „Přesně tak. Konečně jste se dočkali. Dneska jsou Vánoce.“
„My jsme taky VÁNOCE,“ hlásila mamince Cecilka. Maminka se zatvářila nechápavě. Cecilka jí to tedy vysvětlila: „VÁ jako Váša, NO jako Nora, CE jako Cecilka.“
„Páni,“ divila se maminka. „Tohle mě nikdy nenapadlo. Jak jste na to přišli?“
„Prostě tak!“ odpověděla skromně Nora. Přišla na to ona.
„Vy jste hlavičky makovičky!“ pochválila všechny děti maminka a pak dodala, „teď už byste ale mohli vstávat, k snídani bude čerstvá vánočka a teplé kakao.“
„Ale to neuvidíme zlaté prasátko,“ namítal Váša.
„Abyste viděli prasátko, tak nemusíte hladovět. Stačí, když do večera nebudete jíst žádné maso,“ vysvětlila jim maminka.
„Já si myslím, že prasátko uvidíme tak jako tak,“ řekla Nora. Pak s úsměvem dodala: „Stačí, když se Váša polije kakaem jako minule!“ Všichni se rozesmáli, jen Váša se trochu zlobil. Rozpřáhl se, aby po Noře hodil svůj polštář.
Maminka ho ale zastavila: „Dost, to stačí! Nezapomeňte, že za chvíli bude štědrý večer, tak ať si to u Ježíška nerozházíte!“
„Co bychom měli u Ježíška rozhazovat?“ divila se malá Cecilka.
„To se jen tak říká,“ vysvětlila maminka. „Měla jsem na mysli, že když budete zlobit, tak pod stromečkem nenajdete žádné dárky.“ Váša polštář natřepal a pak ho vrátil na postel. Hezky si ustlal a maminka se na něj usmála. Když se děti umyly, oblékly a nasnídaly, zeptala se
Cecilka: „A kdy už bude večer?“
„Až se setmí a na nebi vyjde první hvězda,“ odpověděl tatínek.
„Večernice?“ ujistil se Váša.
„Přesně tak!“ přikývl tatínek.
„To bude až za dlouho. To čekání je nekonečné,“ vzdychla Nora.
„Tak se zatím dívejte z okna, jestli nezahlédnete zlaté prasátko nebo první hvězdu,“ navrhla maminka. Dětem to připadalo jako docela dobrý nápad. Každý z nich se uvelebil u jednoho z oken. Nora v ložnici. Váša v pokojíčku a Cecilka zůstala s maminkou a tátou v kuchyni.
BYL TU JEŽÍŠEK!
Aby si čekání na Ježíška zkrátili, pustil tatínek vánoční koledy a maminka zapálila svíčku s purpurou. Během chvilky se v celém bytě rozhostila příjemná vůně a milý klid. Maminka na chvíli všechny svolala, aby si každý vybral jedno jablíčko. Pak ho měl každý rozkrojit tak, aby se ukázala hvězdička. Ta byla znamením, že budou v příštím roce všichni zdraví. Pak se děti opět vrátily k oknu, aby hlídkovaly. Z rozkrojených jablíček pak maminka upekla štrúdl.
„Už ji vidím! Už svítí!“ vykřikl jako první Váša.
„Tak můžeme večeřet,“ řekl tatínek a děti se okamžitě nahrnuly k prostřenému stolu.
„A co ruce?“ zamračila se maminka. Děti se zastyděly, že si zapomněly umýt ruce, a honem běžely k umyvadlu to napravit. Maminka přinesla na stůl všechno potřebné a dvakrát zkontrolovala, jestli něco nechybí. Od štědrovečerního stolu by neměl nikdo odcházet. Když dojedli polévku, čekala je ryba a bramborový salát. Děti chtěly jen maličko. Ne proto, že jim nechutnalo, ale chtěly mít večeři rychle za sebou, aby se konečně mohly podívat pod vánoční stromeček. Zato tatínek si jídlo vychutnával. Naschvál večeři prodlužoval a dvakrát požádal o přídavek. Cecilka, Váša i Nora tatínka popoháněli, aby už dojedl.
„Už nemůžu,“ odfoukl si nakonec tatínek.
„Tak můžeme ke stromečku?“ zeptala se netrpělivě Cecilka.
„Ale Ježíšek ještě nezazvonil,“ namítala maminka. „Raději mi nejprve pomozte uklidit nádobí.“ Když bylo hotovo, tatínek si vzal do ruky svůj mobilní telefon a za malou chvilku se ozvalo zazvonění. Nebyl to
zvuk zvonečku, ale zvonek u dveří. Děti se tam honem rozběhly. Třeba je za dveřmi Ježíšek? Nebyl to Ježíšek. Za dveřmi nebyl nikdo. Váša dokonce v bačkorkách vyběhl ven, ale nikoho nezastihl. Děti chvíli
stály u otevřených dveří a přemýšlely, jak mohl zvonek sám od sebe zazvonit. Když se vrátily domů, pod stromečkem už byla hromada dárků.
„Tak tu byl! Byl tu opravdový Ježíšek!“ zaradovala se Cecilka. Všechny děti se okamžitě ponořily do hromady dárků. Každý chtěl najít ten svůj.
