Kouzelná třída v muzeu
Oblíbení hrdinové se vracejí! Taky jste si mysleli, že se nezbední prvňáci už nikdy s vílou Jasmínou nesetkají? Když žáci kouzelné třídy dostanou za odměnu prázdninovou vstupenku do muzea, netuší, že je to vstupenka do míst, kam se jen tak někdo nedostane. Vítejte v muzeu, bude se čarovat a cestovat!
Nový příběh se starými dobrými hrdiny je tu především pro začínající čtenáře.
Škola končí
„Škoda že už se s Jasmínou nikdy neuvidíme,“ posteskla si Maruška cestou ze školy. Stejně jako její spolužáci z kouzelné třídy odcházela domů s vysvědčením v ruce a s kouzelným dárkem od víly Jasmíny. V tomto školním roce jdou tudy děti naposledy. „To je nespravedlivé,“ smutnila Petřička. Taky jí bylo líto, že se s milovanou vílou musela rozloučit. „Třeba nás bude příští rok učit nějaká jiná víla,“ neztrácela naději Adélka. Ostatní kamarádky jen pokrčily rameny. To nikdo z nich nevěděl. Když došly k pekařství na rohu ulice, začaly se loučit. Každá z nich měla totiž namířeno jinam. „Tak hezké prázdniny!“ popřála všem Petřička. „A uvidíme se během léta?“ zeptala se Adélka.
Obě kamarádky přikývly. Maruška se zamyslela a pak dodala: „A nezapomeňte na ty vstupenky do muzea!“ „No jo,“ plácla se do čela Petra. Málem zapomněla na to, že celá třída dostala zdarma vstupenku do muzea. Byla to odměna za to, že při výletě na hradě Strašníku našli poklad. Ten si ale nemohli nechat. Věnovali ho muzeu. Teď si ho znovu prohlédnou při prázdninové prohlídce. „Je to na desátého července,“ připomněla Maruška. „Já si myslím, že pro nás budou mít připravený nějaký program,“ přemýšlela nahlas Petra. „To by bylo bezva,“ přikývla Adélka. „Už se na to těším. Určitě to bude bezva!“ doufala Maruška. Taky přemýšlela o tom, jaké to asi bude. Pak vykulila oči. Něco ji totiž napadlo. „Holky, pamatujete si na to, jak nám ty lístky ředitel muzea rozdával?“
Adélka s Petřičkou přikývly, ale nechápaly, proč se Maruška ptá. „Dostala ho přece i paní učitelka. Ona tu vstupenku má taky. A to znamená, že máme velkou šanci se s ní ještě aspoň jednou vidět.“ „No jo, máš pravdu,“ vzpomněla si Adélka. „Tak to se tam těším dvojnásobně!“ zaradovala se Petra. S tou skvělou zprávou se nakonec rozloučily.
