Kouzelná třída – další rok s vílou Jasmínou
Přečtěte si další příběh oblíbené série. Opět nebude o zábavu nouze!
Děti z kouzelné třídy jsou zase o rok starší. Pouto s jejich bývalou vílí učitelkou ale stále trvá. Jaká dobrodružství je čekají tentokrát?
Páťáci vyrazí s panem učitelem Maxem Novým na školní výlet, který rozhodně nebude obyčejný, protože jako dozor pozvou i Jasmínu Bílou. Žáci stráví tři dny v opuštěné chatě a vyzkoušejí také kouzelný sirup, s jehož pomocí dokonce zachrání jeden psí život.
Skleněnka
pro pana učitele
„Tak co? Nezapomněl jsi?“ vyptávala se druhý den ráno Maruška.
„Na co?“ zeptal se s hranou nechápavostí Oskar.
„Na skleněnku přece!“
„No jo!“ plácl se Oskar do čela.
Ale Sára do něj šťouchla a se smíchem za něj odpověděla: „Jasně že nezapomněl, když má mě. Připomínala jsem mu to každou chvilku, až si ji nachystal do aktovky. Tady jen hraje divadýlko.“
„I kdyby zapomněl, tak jsem vzala tu svoji,“ řekla Mája.
„Já ji mám taky,“ rozesmála se Péťa.
„I já jsem ji pro jistotu vzala,“ svěřila se Adélka.
Když došli do třídy, pan učitel už na ně čekal. Přistoupil k Oskarovi a děvčatům, aby jim jako prvním oznámil, že výlet bude. „A dokonce na tři dny!“ dodal vesele.
„Jupí!“ Oskar se neudržel a radostí zahulákal na celou třídu.
Když si to uvědomil, chytil se za pusu a omluvil se.
Pan učitel se jen shovívavě usmál a pak se zeptal: „A tu dorozumívací kuličku máš?“
„Mám,“ odpověděl Oskar. Položil svůj školní batoh na lavici a okamžitě se v něm začal přehrabovat.
Sára nad tím kroutila hlavou. Ona by ji měla připravenou, ale její bratr je ultra nepořádník. Kuličku do tašky jen tak pohodí a teď musí nejprve vyndat všechny sešity i učebnice, aby ji našel.
„Tady je. Můžete si ji nechat,“ řekl Oskar a v natažené dlani podával učiteli skleněnku. Byla velká skoro jako slepičí vajíčko, takže to nebyla ani velká koule, ani malá kulička.
„Moc ti za ni děkuji, Oskare,“ řekl pan učitel, a protože zazvonilo na vyučování, schoval ji do kapsy kalhot. Neměl v úmyslu ji nikam odkládat, aby se třeba nechtěně nezakutálela a neztratila.
U něj bude v bezpečí.
Původně plánoval, že se s vílou Jasmínou spojí o velké přestávce, když bude sám ve svém kabinetě. Pak ho ale napadlo, že by pozvání na školní výlet mohl učinit společně se svými žáky, a hned
při první hodině. Víly mají určitě spoustu práce a pravděpodobně i Jasmína už nespí.
„Milí žáci, jistě si pamatujete na kouzelnou vílu Jasmínu, která vás učila v první a ve druhé třídě,“ začal opatrně.
„Ano! Jasně! Samozřejmě!“ ozývalo se z lavic. Jasmínu Bílou si všichni oblíbili.
„Co kdybychom ji pozvali na výlet, který společně podnikneme?
Pan ředitel nám povolil vyjet dokonce na tři dny.“
Všichni byli pro, a tak pan učitel vyndal z kapsy velkou kuličku, nebo malou kouli, podle toho, jak se to vezme. Otočil se k dětem zády a přehodil skleněnku třikrát z jedné ruky do druhé, přesně podle návodu. Sotva se mu kulička opět pohodlně usídlila v dlani, objevil se v ní obraz usměvavé víly Jasmíny.
