Kouzelná třída
Tohle není školní třída, ale tlupa divochů! Nebýt Jasmíny Bílé, kdo ví, jak by to s touhle bandou rošťáků dopadlo. Zažij neuvěřitelnou proměnu té nejzlobivější třídy. Někdo tady čaruje. Že by Jasmína?! Potkat ve škole dobrou vílu je prostě super. Napínavý bestseller oblíbené autorky Zuzany Pospíšilové motivuje začínající čtenáře k samostatnému čtení.
Hodný starý pan učitel už na děti nestačí. Potřeboval by do důchodu, ale nechce odejít, dokud nenajde vhodného nástupce. Někoho, kdo by měl děti opravdu rád. Když o tom bude v kabinetě přemýšlet, zaklepe na dveře velmi milá mladá dáma, která se uchází o místo učitelky. Pan učitel jí své prvňáky předá a ona třídu rošťáků promění v nejhodnější a nejchytřejší děti na celé škole. Bude na to mít kouzelné metody…
Knížka Kouzelná třída zavede začínající čtenáře do světa na pomezí fantazie a reality a nabídne jim dějově bohaté ilustrace Drahomíra Trsťana.
Pan učitel Starý
Pan učitel Starý byl opravdu starý. Učil už spoustu let, vychoval mnoho žáků a teď by si zasloužil odpočívat. Za celou dobu neviděl tak neposlušnou třídu. Vždycky, když vešel do třídy těchto divochů, přepadaly ho chmurné myšlenky.
Po zazvonění tedy vešel do třídy, ale děti si ho nevšímaly. „No tak, děti, klid!“ snažil se usměrnit rozdováděné žáky. „Už na ně opravdu nestačím!“ pomyslel si. Pak se ale vzchopil a ukazovátkem zabušil na tabuli. Než si však stačil vymínit klid, přistála mu na hlavě houba k utírání tabule, která byla mokrá a špinavá. V tu ránu třída ztichla. Pan učitel si oddychl a rukou si otřel špinavé čelo. 
„Co to mělo znamenat?“ snažil se o přísný tón. Všichni klopili oči, jen Vendulka řekla: „Stojka se pral s Horákem a škaredě si nadávali.“
„Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje,“ posmívali se oba kluci a Stojka Vendulku zatahal zezadu za cop, až se bolestí rozplakala.
Teď už toho měl pan učitel právě dost.
„Proč ubližuješ spolužačce? Omluv se!“
Stojka neochotně zamumlal cosi, co znělo jako „omiň“.
Pak přišel pan učitel ke Standovi Horákovi a zeptal se ho, proč se o přestávce pral.
„Ale Stojka si začal,“ bránil se Horák.
„To není pravda, ty lháři!“ křičel Stojka.
„Ale chlapci, to by snad stačilo, ne? Podejte si ruku na usmířenou,“ zachraňoval situaci pan učitel. „Není dobré dělat si zbytečně nepřátele, nikdy nevíte, čí pomoc budete někdy potřebovat. Kdyby se všichni lidé hádali a prali jako vy, to by byl na světě pěkný pořádek!“
Adélka s Maruškou seděly v lavici a bylo jim pana učitele líto. Je moc hodný a musí se rozčilovat jen kvůli nějakým darebákům. Pan učitel se pomalu vracel k tabuli. Na zemi stále ležela mokrá houba, a tak Maruška přiskočila a houbu zvedla. „Děkuji ti, Maruško,“ pochválil ji pan učitel.
Zkoušení
„Dneska budu zkoušet!“ oznámil pan učitel. Posunul si brýle na nose a zalistoval ve svém notýsku. „Stojka a Horák k tabuli!“ vyzval je pan učitel. Oba se ze zadních lavic otráveně došourali k tabuli a každý si stoupl na opačný konec. „Ba ne, chlapci. Musíte k sobě blíž, protože budete zkoušení společně. Abyste dostali dobrou známku, musíte spolupracovat.“ Standa Horák se neochotně posunul víc doprostřed a René Stojka se štítivě postavil vedle něj.
„Vezměte si křídu,“ vybídl je pan učitel.
„Nakreslíte strom. Každý půlku. A popíšete všechny jeho části. Pusťte se do práce!“ Standa začal kreslit jako první. René ho hned následoval, ale mezi oběma polovinami stromu zůstala mezírka.
Ani jeden se nechtěl dotknout čáry toho druhého. Standa nahoru napsal VRŠEK, dolů SPODEK a doprostřed PROSTŘEDEK. Třída vybuchla smíchy. René Standovy nápisy smazal, ale ten se urazil a uštědřil mu políček. René si to nenechal líbit, a tak byli oba zase v sobě.
Pan učitel je sice okřiknul, ale nepomohlo to. Vůbec si ho nevšímali. Náhodou šel zrovna po chodbě pan ředitel, který uslyšel rámus. Silně zaklepal a rázně vešel dovnitř. Oba práče chytil za límec a zvednul je do vzduchu. Ve třídě bylo rázem hrobové ticho. „Dejte mi žákovské knížky, a hned!“ zakřičel pan ředitel a oba darebové je poslušně přinesli. Ovšem až když je pan ředitel zase pustil na zem. „Máte tady pěkný nepořádek, pane kolego! Stavte se po vyučování za mnou do ředitelny!“ pronesl směrem k panu učiteli a odkráčel.
Maruška se naklonila k Adélce a špitla:
„Chudák pan učitel, měly bychom mu nějak pomoct!“
Pan učitel měl slzy na krajíčku. Rozechvělým hlasem řekl: „Vezměte si pracovní sešit z matematiky a vyplňte stranu 25, 26 a 27. Bude to na známky!“ Pak si stoupl k oknu a o něčem přemýšlel.
