Kniha skřítků náladovníčků – S povídkami na dobrou noc
Řádí u vás doma náladovníčci? Kniha vás naučí rozeznat je a rozkryje vám nejedno tajemství běžných situací, ve kterých se ocitáte se svými dětmi.
Náladovníčci jsou malí skřítkové žijící bezpečně ukryti v tajemných cestách dětských hlaviček a v zákoutích jejich pokojíků. Mají na starosti nálady, rozhodování, rozmary, chování a mnoho dalšího. Pusťte se do čtení a sami se přesvědčte, zdali se u vás některý z náladovníčků také nezabydlel.
Obrázkomil pastelkový
Obrázkomil pastelkový je moc milé stvoření, od úsvitu do stmívání
s pastelkami nelení. S barvami je kamarád, proto ho má každý rád.
~
Má velký barevný nos, který má čich na ty nejhezčí obrázkové motivy.
Je vybaven velkým množstvím pastelek, které má zastrkané všude
po kapsách ve svém děravém kabátě. Pastelky nosí i ve speciální
pastelkové čepici a v taštičce z papíru.
~
Ať už nakreslí barevné klikyháky, jednoduché čáry, potečkuje papír
nebo vykouzlí nádherný pohádkový obrázek se sluníčkem, zvířaty
a čarovným domečkem, pokaždé jeho výkresy jistojistě rozzáří oči
každé maminky a každého tatínka.
~
Jeho práce je moc důležitá. Bystří mysl, cvičí ruce,
zaručeně zlepšuje náladu a rozdává mnoho radosti.
Obrázkomil pastelkový zasahuje
Šárka právě přiběhla domů ze školky. Zatímco jí maminka rozepínala bundu,
nakukovala už nedočkavě do pokojíku. Tam se ledabyle povalovaly její hračky,
které si předchozí večer před spaním odmítala uklidit. „Copak máš za lubem, Šárko?“
otázala se maminka s předstíranou zvědavostí. Moc dobře totiž věděla, na co je Šárka tak natěšená.
Den předtím dostala od babičky krásné velké balení nových pastelek. Pastelky úplně
vybízely k tomu, nakreslit s nimi nové obrázky. Šárka na ně myslela po celou
dobu ve školce. To už ji v jejím levém oušku Obrázkomil pastelkový nenápadně šimral.
Chtěl ji navnadit na stejnou vlnu. Měl dnes velkou chuť vyzkoušet všechny nové barvičky.
Čím více svými pastelkami šermoval, tím větší chuť měla Šárka kreslit na papír.
Už už ve školce brala pastelky do ruky, ale paní učitelka jí je s milým úsměvem na tváři vzala.
„Šárko, dneska budeme přeci modelovat domečky z hlíny, pastelky si nech na jindy.“
To samozřejmě Obrázkomila lehce namíchlo. Roztočil se kolem dokola a z jeho děravého
kabátu se mu začaly sypat pastelky. Šárku to v uchu lechtalo a musela se neustále škrábat.
„Ještě chvilku musím vydržet a půjdu domů,“ pomyslela si. Obrázkomil zatím spřádal plány,
jaké krásné obrázky z nových pastelových tónů vytvoří. Probíral se svými pastelkami.
Měl je zastrkané, kde se dalo. Uvědomil si, že Šárčiny nové pastelky jsou dárkem.
Dárkem od její babičky, kterou měla tak moc ráda. Vymyslí tedy nějaký obrázek pro ni.
Vzal do ruky svoji čarovnou pastelku a pošeptal jí své kouzlo….
„Mamííí, nakreslím obrázek pro babičku!“ křičela Šárka radostně ze svého pokoje. 
Maminka však v kuchyni připravovala večeři, a tak dcerku ani neslyšela.
Šárka se uvelebila na barevné stoličce u pracovního stolu a s chutí se pustila do práce.
Obrázkomil také nelenil. V Šárčině uchu jí nenápadně našeptával všechny tahy a volbu barev.
Nic dalšího kolem sebe nevnímali. Neslyšeli dokonce ani volání k večeři.
„Šárko, no tak, co jsem říkala?!“ otevřela maminka rázně dveře. „Vystydne ti večeře!“
rozčilovala se na oko, ale jen do té chvíle, než jí Šárka začala před nosem šermovat pokresleným papírem.
„To je pro babičku, maminko,“ pochlubila se dcerka svým dílkem.
V tu chvíli maminka na nějakou večeři zcela zapomněla. Před sebou držela
obrázek dřevěné chaloupky zalité září slunečních paprsků. Z nakreslených
stromků ucítila vůni sladkých jablek, jaká rostla pouze tam.
A i když se obrázek od skutečnosti hodně odlišoval, připomněl jí ty nejkrásnější
chvíle jejího dětství.
… a Obrázkomil mohl opět ulehnout s dobrým pocitem.
