Jdeme do školy!
Znáte vílu Mimi? Tahle půvabná a chytrá bytůstka vypadá jako obyčejná holčička, dokáže ale neobyčejné věci. Jestli si děláte starosti kvůli škole podobně jako školačka Aurélie z téhle knížky, je pro vás Mimi od Hostavického potoka ten pravý pomocník.
Dobrosrdečná víla svolá všechna zvířátka ze své louky a společně s nimi připraví pro Aurélii to nejhravější a nejzajímavější vyučování.
S vílou Mimi a jejími zvířecími kamarády se dozvíte, jak vesele a zábavně zvládnout první třídu. Laskavou knížku pro začínající čtenáře doprovodila svými ilustracemi ilustrátorská legenda Vlasta Švejdová a předmluvou doplnila Jitka Molavcová.
S vílou Mimi jste se mohli již potkat už v knize Velká pohádka o malé víle.
VYUČOVÁNÍ ZAČÍNÁ
Víla Mimi byla moc zvědavá, jak to vlastně ve skutečné škole chodí. Znala mnoho dětí, které chodily do školy a ze školy okolo její louky u Hostavického potoka. A taky slyšela, co všechno si cestou do školy a ze školy povídají. A slyšela to i všechna zvířátka. Když děti chodí kolem takové kouzelné louky, je jim vždy někdo nablízku. Pokaždé je někdo poslouchá.
A tak všichni na louce věděli, že škola je pěkné místo, kde se učitelé setkávají s dětmi, aby je něco naučili. A že je také občas vyzkouší, aby věděli, jestli si děti všechno zapamatovaly.
Jenže nikdo z louky nikdy ve škole nebyl. Ani víla Mimi. Proto všichni vydechli údivem i radostí. Mohou si teď na školu hrát, hurá!
„A jak moc bude ta škola opravdová?“ zeptal se malý zajíček.
„Moc opravdová,“ vypískla radostí Relinka.
„Vždyť tady máme i opravdové učebnice! A sešity!“
Zvířátka se hned seběhla okolo Relinky. Všechna chtěla vidět, jak taková opravdová učebnice vypadá. A jak vypadá opravdový sešit.
Jak asi chutná, přemýšlel malý veveráček.
Než si ale stačil pacičkami kousek sešitu utrhnout, zasáhla víla Mimi a Relinčin sešit mu raději vzala.
„Slyšela jsem, že se v opravdové škole sedí v lavicích,“ podívala se víla na Aurélii. A Relinka rychle pochopila.
Společně s vílou usadila všechna ta udivená zvířátka pěkně okolo sebe a vysvětlila jim, že tohle teď budou jejich místečka. Když budou chtít něco říct, musí se hlásit. A nesmějí se překřikovat a brebentit, jak se jim líbí.
Relinka jim taky vysvětlila, že do školy chodí děti umyté a čisté. Malý zajíček se jen provinile rozhlédl a schoval si tlapičky pod sebe. Měl je trošku špinavé od trávy. Nakonec Relinka zvířátkům řekla, že musí dávat pozor. Jen tak se něco naučí.
„A taky se ve škole nespí,“ pokáral Lojzíček sovičku, která začala poklimbávat.
„Byla jsem vzhůru celou noc,“ houkla omluvně sovička a snažila se ze všech sil znovu neusnout.
POČÍTÁNÍ TLAPIČEK
Aurélie byla jako vyměněná. Byla šťastná. Ještě před chvílí smutnila, kolik má ve škole nesplněných úkolů a co všechno zameškala. A najednou se jí do všech těch domácích úkolů tolik chtělo! Mohla si totiž hrát na paní učitelku a mít přitom ty nejkouzelnější žáky na světě.
Nejvíc úkolů bylo z matematiky. Tu nikdy neměla moc ráda. Když se ale rozhlédla po
pokojíčku a viděla kolem sebe tolik zvědavých pohledů, dala se s chutí do toho. A jak se říká – půl je hotovo.
Reli se sama divila, jak rychle úkolů z matematiky ubývalo. Sčítání, odčítání.
On takový příklad vypadá v učebnici nebo v sešitu složitě. Když si má ale sčítat tlapičky
vykulený zajíček s veveřátkem, je to legrace. To už se probrala i sovička a začala pomáhat s počty pomalému šnečkovi.
A ptáčci si sčítali nožky, křidýlka a peříčka. Dokonce i jinak zlobivá straka se nakonec přidala.
Zvířátka byla těmi počty náramně zaujatá. Ani si nevšimla, že vyučování pomalu končí.
To vám bylo hned přemlouvání a pofňukávání.
Všichni chtěli ještě víc příkladů z počtů. Relinka si najednou uvědomila, že i ji samu matematika začíná čím dál víc bavit. Vždyť je to tak důležitý předmět! Umět si všechno spočítat. Umět si věci správně rozdělit. Vyznat se v počtech znamená porozumět věcem okolo sebe.
„Já už tomu rozumím!“ vykřikla radostně Relinka, když vypočítala další příklad. A ten už byl opravdu složitý. Protože si ale při vysvětlování připomněla jednodušší počítání,
vypočítala teď i složitější úkol.
Relinka byla najednou tak šťastná! Ulevilo se jí. Vypočítala příklad, který doteď nechápala.
Splnila úkol, který stále odkládala. A teď má hotovo!
Víla Mimi odměnila Relinku svým kouzelným úsměvem a pohlazením.
Relinka v něčem zvítězila sama nad sebou. A takové vítězství je přece to nejcennější!
