Jak se divočák Květoš učil létat
Nikdy nikomu neříkejte, že lítá jako prase. A ještě k tomu divoké. Přesně tohle totiž jednou uslyšel divočák Květoš a vzal si do hlavy, že se musí létání naučit. Konec rochnění v bahně, jde se plachtit! Nebude to ale snadné. Podaří se mu to s pomocí balónu, pavučinových křídel, nebo dokonce papírového draka?
Uvidíte, že tahle divočina vás bude náramně bavit!
U pavouka
„U všech divočáků, to jsem se polekal,“ zabručel Květoš. „Hezký den, sousede! Jak se daří?“ řekl, když se vzpamatoval. „Doteď se mi dařilo dobře,“ odpověděl pavouk a mračil se. „Jaký ty jsi soused?“ uchechtl se. „Široko daleko jsem jen jediným obyvatelem těchto
bažin a močálů.“ „Však já taky,“ dodával si Květoš odvahu. Pavouků se nebál, ale tenhle se mu zdál poněkud přerostlejší. Až z něho šel strach. „Bydlím na druhém konci blat,“ ukázal Květoš kopýtkem. „A co mi chceš?“ zeptal se nevrlým hlasem pavouk. „Přišel jsem tě poprosit o pomoc. To tak občas sousedé mezi sebou dělají, že si pomáhají,“ pousmálo se prasátko. „Nikdy jsem nikomu nepomáhal. Tak nevím, proč bych s tím měl právě teď začínat,“ mračil se pavouk. „Protože já potřebuji křídla. A ne ledajaká. Musí být utkaná z pavučiny, abych mohl létat,“ pustil se Květoš do vysvětlování. „Děláš si ze mě legraci?“ chechtal se chlupatý pan domácí. „Ne. Nedělám! Mluvím naprosto vážně! Slyšel jsem od lidí, že divoká prasata umí létat. Tak bych se to potřeboval naučit.“ Černý pavouk se tak hlasitě rozesmál, až začala z močálu vyskakovat ohnivá světýlka. „Vážení přátelé, vítejte v pekle,“ pípla Jitunka.
„A jaká křídla by sis přál?“ „Taková, jako mají motýli. Velká, utkaná z nejjemnějších pavučin,“ zasnil se Květoš. „A za ten tvůj domeček se omlouvám. Netušil jsem,
že bydlíš tady,“ ukázal na pařez. Pavouk jen mávl nohou a pustil se do tkaní. Řehtal se u toho, až mu z očí tekly slzy. A protože byl opravdu velmi zručný, za chvíli byla křídla
hotová. Květoš spokojeně zachrochtal. „To je nádhera! Moc děkuji!“ obdivně si je prohlížel. „Co jsem dlužen?“ zeptal se, když se dostatečně vynadíval. „To nestojí za řeč,“ odpověděl pavouk. „To máš za to, žes mě tak rozesmál,“ kroutil hlavou a zalezl zpátky do pařezu.
