Hejkalka

„Ale v domečku ve vykotlaném dubu bylo smutno. Hejkalka seděla na židli v kuchyni. Měla na sobě krásné šatečky, ve vlasech sponky a gumičky od Lenky. Moc jí to slušelo. Teda slušelo by, kdyby se nemračila na celý svět tak, že i sluníčko se raději schovalo za mraky a nevystrčilo ani nos.“

Od té doby, co se Hejkalka narodila, běhá celé dny po lese, vyvádí různé lotroviny a všude je slyšet její zvonivý smích. Kouzelný les plný pokladů má prozkoumaný do poslední větvičky. A pranic se nebojí strašidelných historek, které o lese kolují.
Co se ale stane, když si ji proti její vůli jako svou hračku odnese malá holčička do světa lidí? Podaří se jejímu ustrašenému kamarádu Jankovi a dalším obyvatelům lesa Hejkalku zachránit a přivést zpátky domů?
Začtěte se do příběhu plného kouzelných bylinek a poznejte, jak důležité je přátelství a pomoc druhým a že jistá výjimečnost může být prima.

Ač je od prvního pohledu knížka Hejkalka spíše holčičí záležitostí, určitě se bude líbit i malým klučíkům, protože má nejlepšího kamaráda Janka, který musí dokázat, že je dost odvážný na to, aby ji ukázal, že dovede mnohem více než jen spát od rána do večera a od večera do rána.

Příběh Hejkalka je o dívce, která se měla narodit vílou, ale spíše je to hejkal. Ale Hejkalka s tím nemá žádný problém. Sžívá se se svou rolí více než dobře, je nebojácná, chvíli na jednom místě nepostojí a navíc dokáže pořádně zaškvařovat všem, co žijí v jejím domově, v kouzelném lese.
Jednoho dne dostane Hejkalčin otec varování, že se na louce, blízko místa, kde rostou kouzelné bylinky, ocitli lidé a hrozí jeho prozrazení, ba co hůř, jeho zničení. Otec se tam s dalšími lidmi vypraví, ale Hejkalka nechce být pozadu, a tak se na tajňačku vydá za ním a to se ji stává osudným, protože se dostává do rukou lidí.
Není to jediná lapálie, která Hejkalku potká. Můžu vám slíbit, že o dobrodružství a napínavé vyprávění v této pohádce není nouze.

„Šmankote, co je to za divný vysoký dům? Copak končí až v nebi?“ Třela si bolestivě naražený zadeček a škrábala se na nohy. Znovu se s námahou vydrápala na okenní parapet a chtěla projít skrz okno. Jenže skleněná tabulka ji nepustila a Hejkalka se pořádně praštila do hlavy. „Au!“ zakvílela a rukou si zamačkávala bouli. Dělala u toho takový randál, že by to vzbudilo i medvěda Bručouna, který prospal nejen zimu, ale i jaro, léto a podzim.“

Ač je knížka Hejkalka napínavá pro všechny děti, je psána s citem, a nese v sobě ponaučení, které pochopí i ti nejmenší, protože je to krásně zakomponováno do celého příběhu. Jak je důležité poslouchat, důvěřovat a věřit v čiré přátelství, ač to na první pohled nemusí vypadat jako správná volba. Víte jak se to říká, naděje umírá poslední a Hejkalka musela doufat do poslední chvíle, aby se vše podařilo. A musela k tomu mít ty správné lidi kolem sebe.

Hejkalka je jednou z těch dětských knih, kterou ráda doporučím, nejen kvůli samotnému příběhu, ale také pro krásné ilustrace, které jsou na každé dvoustraně a rozzáří dětská očička (a nejen ta dětská). Ty Hejkalčiny větvičky ve vlasech – i po učesání mne nesmírně bavily.
Pokud dochází ve vaší domácí knihovně čtivo pro vaše ratolesti, tak vzhůru pro odvážnou, malou dámu. 

Hvězdné hodnocení:

Recenze vyšla na webu daramegan.cz