Hasičské pohádky

Opět vám přinášíme recenzi na pohádkovou knížku od jedné z nejproduktivnější spisovatelky dětské literatury v současné době. Tentokrát jsme v tvorbě Zuzany Pospíšilové sáhli po další sbírce jednotlivých pohádek, které se všechny věnují povolání, po kterém touží mnoho malých kluků. Hasičské pohádky doplnil o ilustrace Josef Pospíchal a vyšly pod taktovkou nakladatelství Grada pod značkou Bambook.

Hasičské pohádky obsahují dvacet krátkých vyprávění, která na sebe sice nenavazují, ale všechny spojuje jedno téma – hasičské povolání. Jednotlivé příběhy představují malým čtenářům práci hasičů a zároveň dětem předávají důležité vědomosti.

„Hoří, lidičky, hoří!“ volala z plných plic vyděšená hospodyně, která byla u požáru nejblíž. Plameny olizovaly hromadu slámy, pochutnávaly si na ní a tou chutnou svačinkou sílily čím dál víc.

Lidé hned přiběhli na pomoc. Každý vzal alespoň tu trochu vody, kterou měl doma, a snažil se po vědrech, hrncích nebo hrstkách plameny uhasit, ale vůbec se to nedařilo.

Všichni už se začínali bát, Jestli oheň neuhasí, může jim klidně shořet celá vesnice. Oheň je nenasytný a nikdy nemá dost.

Už to skoro vypadalo, že se oheň začne šířit od stohu k okolním domům, když tu se objevil usměvavý pán v zelené, obleku s dlouhými šosy, ze kterých kapala voda. (str. 8)

Hasiči si umí poradit nejen s plameny, ale zachraňují lidi i zvířata v různých situacích. V jakých nám ukážou nadpřirozené i ty skutečné bytosti. V knize se tak setkáváme s vodníky, cirkusovými zvířátky, čerty, princeznou, obrem, skřítkem a samozřejmě i s odvážnými a statečnými muži. Nejen tyto postavy nám představí, jak je hasičské povolání náročné a že s ohněm je potřeba zacházet velmi opatrně. Každé vyprávění v sobě nese zároveň poučení. Děti se tak naučí, na jaký druh požáru použít vodu, na který práškové či pěnové hasicí přístroje a samozřejmě i na jaké telefonní číslo je potřeba v případě požáru zavolat.

Museli přijet hasiči, aby všechno uhasili. Vodou ne! Elektřina se totiž vodou hasit nesmí. Ale když se na ně Jindřich díval, dostal skvělý nápad. 

„Pánové,“ oslovil hasiče, kteří byli s hašením hotovi a chystali se odjet, „mohl bych vás požádat o pomoc?“ zeptal se jich.

Hasiči jsou zvyklí pomáhat vždy a všude, a tak neřekli ne. Ale ani ano. Nejprve je zajímalo, kde, kdy a jak by ta pomoc měla vypadat. (str. 14)

Pohádky jsou nejen poučné, ale také zábavné. Naše ratolesti se zasmějí nad komickými situacemi, ale zažijí i mírné napětí, jak to s jednotlivými hrdiny dopadne. Zuzana Pospíšilová opět ukazuje, že ví, jak dítka zaujmout a u čtení je udržet.

Skoro každý malý kluk toužil být někdy policistou nebo hasičem. Některým se jejich přání splnilo, jiní si nakonec vybrali úplně jiná povolání.

Tak tomu bylo i s Karlem a Jardou. Když se ale jednoho odpoledne ocitli poblíž krásného a velkého hasičského auta, na své klukovské touhy si najednou vzpomněli. 

„Pěkné fáro,“ prohodil Jarda.

„A velké,“ pokýval hlavou Karel.

„A nikdo v něm není,“ všiml si hned Jarda.

„Co kdybychom si ho vypůjčili?“ zeptal se Karel a přitom na Jardu šibalsky mrknul.

Jarda přikývl a z kapsy vytáhl nějaké páčidlo. Karel i Jarda byli totiž nenapravitelní zloději. A když si něco půjčili, tak nenávratně. (str. 40)

Kniha je řazena do sekce pohádkového čtení a je doporučená dětem od čtyř let. Vhodná je zejména k předčítání před spaním, ale díky velkému písmu se určitě bude líbit i začínajícím čtenářům.  Každou dvoustranu navíc doplňuje veselá barevná ilustrace, která trefně doplňuje text a pomáhá tak rozvíjet představivost.

Tento počin hodnotím jako skvělé představení důležitosti hasičského povolání, které navíc přináší mnoho důležitých informací, které by měli znát všichni už od útlého věku. Ačkoliv se zdá, že je čtení vhodné spíše pro chlapce, líbit se bude i děvčatům. Poučné části pak ocení rodiče, ale třeba i vychovatelky a učitelky.

Recenze vyšla na webu ctemeceskeautory.cz