Dobrodružství školní aktovky
Vyprávění o nerozlučném přátelství malé holčičky a její neobyčejné školní aktovky vás rozhodně pobaví.
Každá aktovka touží mít svého hodného školáka, který by ji nosil na zádech a choval se k ní hezky. Jak by taky ne. Aktovka z našeho příběhu takovou školačku má. Rozárka je tou nejmilejší holčičkou, jakou si jen mohla přát. Rády si spolu hrají, smějí se, zažívají různá dobrodružství a také skrývají jedno velké tajemství.
Jak to všechno začalo
Kde se vzala, tu se vzala, ve velké továrně na školní potřeby se zrodila jedna neobyčejná aktovka. Byla modrá a mezi ostatními školními taškami ve výrobní hale doslova zářila. Měla dvě červené postranní kapsy, červené popruhy, velkou kapsu na zip a mezi očima nakreslený čtyřlístek.
Ihned pochopila, že je jiná než ostatní aktovky. Moc se těšila, až si ji v obchodě, kam všechny školní potřeby z továrny odvážejí, vybere nějaké hodné dítě. Ještě netušila, co vše ji čeká a že to nebude jen veselé. Lidský svět je plný parádních věcí, ale dokáže být i zlý a nebezpečný.
Zatímco usilovně přemýšlela nad tím, kdo si ji asi vybere a odnese domů, nevšimla si, že ji už pečlivě zabalenou veze kamion spolu s jinými aktovkami do skladu velkého obchodu. A než se nadála, byla vystavená v lesklém bílém regále. Kolem ní chodili rodiče s dětmi.
Protože byla moc hezká a svojí barvou vynikala mezi ostatními aktovkami, všichni zákazníci se u ní zastavili. Prohlíželi si ji ze všech stran, nakukovali do kapes a zkoušeli si ji na zádech. Nakonec ji ale vždy vrátili do regálu a odešli.
Dny plynuly a aktovce bylo smutno. V obchodě nebyla žádná legrace a zábava, jakou si představovala. Tak třeba zítra, pomyslela si, když se večer v obchodě setmělo. Potom zavřela oči a usnula.
Když se ráno probudila, nejdřív to kolem sebe nepoznávala. Pak ale pochopila, že ji přemístili na opačnou stranu obchodu. Vystavují tam zboží, které je v akci.
„Dnes to určitě vyjde, cítím to,“ říkala si pro sebe a nedočkavě čekala, až se otevřou dveře pro netrpělivé zákazníky. Byla nervózní, když se obchod začal plnit lidmi. Jakmile se ale den přehoupl do druhé poloviny a nikdo si ji nekoupil, přestala doufat. Náhle se však před ní zastavila starší paní s pánem.
„Podívej, ta je ale roztomilá. Ta se bude našemu vnoučkovi líbit. Koupíme mu ji k narozeninám, co říkáš? Ládík bude nadšený,“ povídala paní svému manželovi.
Ten se na ni usmál a bylo rozhodnuto. Modrou aktovku si vložili do nákupního vozíku a zamířili s ní k pokladně.
Školní aktovka byla napnutá jako kšandy. Honila se jí hlavou spousta myšlenek. Jak bude asi Ládík vypadat? Jaký bude mít pokojík? Bude ji brát s sebou na výlety? Naučí se s ním ve škole něco zajímavého?
