Do lavic!
Děti, nebojte se první třídy!
Školní skřítkové vás nenechají na holičkách. Věřte, nevěřte, v každé první třídě úřaduje parta čiperných a šikovných bytůstek, bez kterých se prvňáčkové neobejdou.
Skřítkové spolehlivě zařídí, aby děti ve škole zažily úspěch i legraci.
Ve škole se odehrává neviditelný kouzelný život. Každé dítě má svého ochránce – malého šikovného skřítka. Školním skřítkům neujde nic důležitého na tabuli, v aktovce ani v lavici. I mezi těmihle šikuly se ale najdou zlobidla, zrovna jako Alda a Pája. Přečtěte si, co vyvedli například školníkovu kocourovi a jak se nakonec polepšili.
Knížka pro prvňáčky láká na kouzelný školní příběh a krásné ilustrace. Potěší a motivuje budoucí prvňáčky i malé školáčky, kteří v ní najdou skvělého pomocníka při výuce čtení.
PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN
Sluníčko zařídilo, aby se prvního září šlo dětem hezky zvesela. Někteří žáci se do školy těšili moc, jiní už o trochu méně, ale i ty sluníčko vytáhlo z postele. Prvňáčci šli do školy s obavami. Nevěděli, co je ve škole čeká, a tak měli trochu strach. Když je ale před školou čekala milá paní učitelka, přestali se bát. Připadala jim jako jejich vlastní maminka, a té se přece taky nebojí. I skřítkové byli napjatí. Byli zvědaví, kdo usedne právě do jejich lavice. Skřítek Melda vyhlížel žáky tak netrpělivě, až z lavice opět spadl. Zoltán mu to měl za zlé. Přísně se zamračil. Teď už musí být skřítkové ale opravdu vzorní.
„Pardon,“ omluvil se Melda a hbitě vyšplhal po noze lavice zpátky na své místo. Konečně se otevřely dveře a v nich se objevila usměvavá paní učitelka, a hned za ní zástup dětí. Holčičky i kluci s velikými barevnými aktovkami na zádech.
„Tak to je naše třída,“ oznámila dětem paní učitelka. „Každý bude mít své místo v lavici.“ Děti se hned začaly rozhlížet, kde by se jim líbilo nejvíce. „Menší děti a ty, které nosí brýle, by měly sedět vepředu,“ dodala ještě paní učitelka a pak už děti nechala, ať si své místo vyberou samy.
Než se děti usadily, tak bylo ve třídě rušno, ale pak paní učitelka třikrát hlasitě zatleskala a děti ztichly, protože se polekaly. Nevěděly, co to má znamenat. „To bude naše tajné znamení,“ oznámila dětem s úsměvem. „Když takto zatleskám, znamená to, že má být ve třídě klid.“ Děti pokyvovaly hlavami a škola jim najednou připadala báječná.
„Další tajné znamení uslyšíte za chvíli. Je to zvonění. To nám ohlásí začátek a konec vyučování.
Podle zvonění se musí řídit celá škola. Já, vy, ostatní žáci i učitelé, a dokonce i pan ředitel.“
Sotva to paní učitelka dořekla, jako na zavolanou opravdu zazvonilo.
První vyučovací hodina skončila. Dětem se zdála krátká, ale bylo to jen proto, že se zdržely v šatně. Pak se ještě prošly celou školou, aby věděly, jak to ve škole vypadá a kde najdou toalety.
PRAVIDLA
První školní den utekl velmi rychle. Děti byly nadšené. Líbila se jim škola, třída i paní učitelka.
Dokonce od ní dostaly malý sladký dáreček a hromádku sešitů. Čokoládové srdíčko si někteří snědli hned, jiní si ho schovali do aktovky, aby se mohli doma pochlubit rodičům. I skřítkové byli spokojení. Žáci, které dostali na starosti,
se jim líbili.
Odpoledne celá škola utichla. Děti i učitelé odešli domů a Zoltán všechny svolal na obvyklé
místo do poslední lavice. Teď už to byla lavice Aldy a Páji.
„Dnes jsme se seznámili se svými svěřenci a od zítřka začíná tvrdá práce. Takže jen tak pro pořádek si připomeneme, jaké jsou vaše povinnosti,“ řekl Zoltán a ukázal na Boba, který byl nejblíž. 
Chtěl po něm některé z pravidel.
„Dáváme pozor, ať jsou tužky a pera v pořádku,“ odpověděl Bob.
„A co dál?“ zeptal se Zoltán a opět namířil prst na dalšího ze skřítků.
„Budeme dávat pozor, aby se dětem nic nestalo,“ odpověděl Darek.
„Budeme se chovat tiše a nenápadně, abychom děti nerušili,“ odpověděl hned nato Dan, který stál vedle Darka. Nebyl si jistý, na koho Zoltán ukázal, a tak odpověděl raději taky. Tím nic nezkazí. Pořád je to lepší, než kdyby se ukázalo,
že základní pravidla školních skřítků nezná.
Zoltán spokojeně pokýval hlavou a pak
se zaměřil na dva nové skřítky. Ukázal nejprve na Aldu.
„Postaráme se o to, aby byla pořád švanda!“ odpověděl se šibalským úsměvem. Skřítkové po sobě začali pokukovat. Tohle pravidlo neznali. I Zoltána to vyvedlo z míry. Legrace není nic špatného, ale patří do školy? Raději namířil prstem i na Páju. Ten měl odpověď taky připravenou: „Budeme dětem pomáhat se svačinou!“
Ostatní skřítkové se hlasitě rozesmáli a Zoltán byl opět v rozpacích. Jak jen to ten skřítek myslel? Chce dětem ze svačiny ujídat, nebo dávat pozor, aby nevypadla z aktovky nebo z lavice na zem? Ať tak nebo tak, bude si na ty dva vykutálené skřítky muset dávat pozor.
