Detektivové a zloději kabelek
Maminku okradli! Detektivové to tak ale nenechají. Všechno viděli na vlastní oči, mají důkazy, a hlavně tatínka – počítačového experta, který už ví, jak zloděje nenápadně vystopovat. Pátý díl ze superúspěšné detektivní série pro děti je tady a s ním opět napětí až do posledního dechu a spousta vtipných ilustrací.
Loupež na parkovišti
Když našli zaparkované auto, maminka zmáčkla tlačítko na dálkovém ovladači. Kluci nastoupili dovnitř, sedli si vzadu každý na své místo a maminka si mezi ně uložila svou kabelku, aby jí nepřekážela při ukládání tašek do kufru auta. Když byla maminka zabraná do nakládání nákupu, stala se zvláštní věc. Odněkud z křoví se vynořil nějaký chlápek a skočil k autu. Rychle chňapnul po kabelce, a než se kluci stačili odpoutat nebo něco říct, zase vyskočil. Maminka byla v šoku. Strnule hleděla na muže prchajícího s její kabelkou. Když se vzpamatovala a začala volat o pomoc, bylo pozdě. Ze zatáčky se vyřítilo černé auto s tmavými skly. Přibrzdilo, aby do něj mohl lupič nasednout, a pak zase odfičelo.
„Značku!“ křičel Tom a dral se z auta ven, aby měl na ujíždějící auto lepší výhled.
„Měla jsem tam všechno!“ dala se do pláče maminka. „Klíče, telefon, peníze, doklady i platební kartu!“
„Neboj, mami, my ho chytíme,“ utěšoval ji Kuba. Tomáš si opakoval číslice a písmena z registrační značky a pak navrhl, aby zašli na informace v supermarketu a odtamtud zavolali na policii.
„Ještě že vás mám, kluci,“ řekla maminka a hořce se pousmála. Společně došli na informační přepážku a paní ochotně zavolala na policejní stanici.
„Řekněte, že chceme mluvit s nadstrážmistrem Mrázkem,“ řekl Tom, ale paní mu moc nerozuměla. Jen předala sluchátko mamince a ta policii vylíčila, co se stalo.
„Ano, počkáme na parkovišti,“ řekla a pak ještě do telefonu nadiktovala svou registrační značku a typ a barvu svého auta, aby je policisté mohli rychle najít.
„Musíme jít zpátky k autu,“ řekla maminka a předala telefon paní na informacích. „Děkuji!“ poděkovala a paní se na ni povzbudivě usmála.
„Určitě to měli všechno předem naplánovaný,“ přemýšlel Tom nahlas cestou k autu.
„Vypadali sehraně,“ dodal Kuba.
„Musím hned zablokovat účet,“ zoufala si maminka. Do banky ani tatínkovi ale zavolat nemohla, protože její telefon zůstal v kabelce, a ta je teď kdovíkde.
Čekání na policejní auto se jim zdálo nekonečné, i když policisté dorazili během pár minut.
„Tak co se tady stalo, paní?“ zeptal se jeden z policistů a vytáhl si černý kožený zápisník.
„Ukradli mi kabelku,“ odpověděla maminka.
„Hezky popořádku,“ vložil se do toho policista, který byl zjevně ze všech nejstarší. „Jak se jmenujete?“
„Vaňková. Sylvie Vaňková,“ odpověděla Kubova a Tomova maminka.
„Jména svědků?“ pokračoval ve výslechu nejstarší policista a jeho kolega si všechno poctivě zapisoval do zápisníku.
„Jakub Vaněk,“ řekl Kuba.
„Tomáš Vaněk,“ nahlásil své celé jméno také Tom.
„Předpokládám, že chlapci jsou ještě nezletilí,“ zamyslel se policista a zeptal se znovu: „Nikdo jiný tu krádež neviděl?“
Maminka zoufale pokrčila rameny. „Nikoho jiného jsem tu neviděla.“
„A nyní popište, jak ke krádeži došlo,“ vyzval maminku policista. Mamince se zdálo, že všechno trvá zbytečně dlouho. Místo povídání už mohli být pachatelům na stopě. Snažila se proto být co nejstručnější, ať se vyšetřování konečně někam pohne.
„Vezli jsme z obchodu vozík s nákupem. Kluci si sedli do auta. Mezi ně jsem si dala kabelku a pak jsem ukládala nákup do kufru auta. Vtom se odněkud z křoví objevil nějaký muž, vlezl do auta mezi kluky a ukradl kabelku. Chvíli s ní utíkal a pak přijelo auto, do kterého nastoupil, a zmizel i s mou kabelkou.“
„A jak ten muž vypadal?“ zeptal se policista se zápisníkem. Maminka pokrčila rameny, ale kluci hned začali muže popisovat.
„Měl na hlavě kapuci a na pravé zadní kapse děravé džíny,“ řekl Kuba.
„A byl dost opálený,“ dodal Tom.
„A to auto, co ho odvezlo, mělo černou barvu. Byl to nejnovější superb,“ pokračoval Kuba.
„A známe i registračku,“ triumfoval Tom. Požádal policistu, aby mu půjčil zápisník a přepsal tam kombinaci písmen a čísel, která si zapamatoval. Tomáš byl vždycky machr na matematiku, tak mu zapamatování číselné kombinace nedělalo žádný problém.
„Aha,“ řekl zamyšleně starší policista. „A kudy se dali na úprk?“
„Ujeli tam,“ řekla maminka a ona i oba její synové ukázali stejným směrem.
„Dobrá, děkujeme. Dáme vám vědět, jak to dopadlo. Jaké je vaše telefonní číslo?“
„Klidně vám ho řeknu, ale na mobil se mi nedovoláte. Ten byl taky v kabelce.“
„A co vám vlastně ukradli?“ vzpamatoval se policista, který po celou dobu zapisoval do zápisníku. Moc nechybělo a na to nejdůležitější by se zapomněli zeptat.
„V kabelce jsem kromě kosmetiky měla doklady, peníze, platební kartu a telefon.“
„Tak si nezapomeňte zablokovat účet,“ připomněl starší policista a maminka měla co dělat, aby nevybouchla zlostí. Moc dobře věděla, co musí udělat, ale nejprve se potřebovala dostat domů.
„Tak na shledanou,“ rozloučil se přátelsky policista a maminka jen přikývla. Nahnala kluky do auta a odjela domů.
Teprve v autě si s hrůzou uvědomila, že jede bez řidičáku. Ten měla totiž taky v kabelce.
