Dědečkovy povídačky
„Když jsem byl malý kluk, taky jsem chodil do knihovny, ale moc se mi tam nelíbilo. Tehdy mi čtení ještě nešlo tak jako teď. Police byly plné knih. Nebavilo mě jimi listovat a luštit písmenka, ale musel jsem. Ve škole jsme dostali za úkol půjčit si v knihovně každý měsíc jednu knihu. Stále jsem to odkládal. Poslední den v měsíci jsem se konečně odhodlal. Abych v knihovně nemusel být moc dlouho, vydal jsem se tam až ke konci výpůjční doby.“
Pan Zdeněk je uznávaným občanem města. Všichni si ho váží. Nikdo však netuší, že má jedno malé tajemství – v dětství se nenaučil správně vyslovovat hlásky R a Ř, a tak ráčkuje. Když si s někým má povídat, schválně se těmto hláskám vyhýbá. Jenže pak se stane dědečkem a vnoučata po něm chtějí vyprávět pohádky – třeba o Karkulce nebo o veliké řepě! Co teď? Jak si dědeček poradí?
Dědečkovy povídačky o tom, co zažil jako malý kluk, vás zaručeně pobaví svými kouzelnými příběhy. Ale pozor, R ani Ř v nich nečekejte!
Autorka Zuzana Pospíšilová je u nás doma velmi oblíbená, takže jsem věděla, že Dědečkovy povídačky budou trefou do černého. A měla jsem pravdu. Každá jedna pohádka přes spaním, malý poslouchal, usmíval se, pak usnul. Fungoval jako švýcarské hodinky.
Dědeček má problém. Neumí vyslovovat R a Ř a proto, když jeho vnoučata chtějí pohádky, snaží se slovům s těmito písmenky vyhýbat. Ovšem děti už jsou větší, tak ví, že Karkulka nemá vínový čepeček, ale červený. A také ví, že dědeček zasadil řepu a ne hlízu.
Protože dědeček nechce děti o pohádky ochudit a nechce jim ukázat svou slabost, tak se rozhodne vymyslet své vlastní Dědečkovy povídačky, které jsou o dost napínavější, jelikož jsou nové, neotřelé a hlavně přímo dědečkovy.
„Chvíli jsem váhal, jestli mám utéct, nebo se pustit do hledání pokladu. Zvědavost byla ale silnější. Našlapoval jsem potichoučku jako myška. Očima jsem slídil po místnosti. Koukal jsem se do všech koutů, ale nic zvláštního tam nebylo. Nic, v čem by mohl být schovaný poklad. Pak se do ticha ozval nějaký nečekaný zvuk.“
Je skvělé, jak se autorka popasovala s vyprávěním dědečka, kde opravdu v žádném slově neobjevíte R ani Ř. Snažila jsem se, hledala, ale nenašla. Bylo to příjemné zpestření, pro mne jako dospělého čtenáře.
Dědečkovy povídačky mají i velmi milé ilustrace, některé jsou zábavnější pro děti, jiné jen doplňují atmosféru v příběhu, ale rozhodně jich je dost, takže malí čtenáři si určitě přijdou na své.
Knížka je tak pro čtenáře od 8-9 let, ale k předčítání i pro mladší děti, které si vyprávění určitě užijí. Můj syn je toho důkazem. Vhodné jak pro kluky, tak pro holky. Takže pokud hledáte knížku, která bude vtipná, dobrodružná, napínavá, s trochou kouzel (mluvící kočka nebo kouzelná tužka), určitě se poohlédněte po této.
Hvězdné hodnocení:
Recenze vyšla na webu daramegan.cz
